V Česku se teď v posledních dnech hádáme o omezení ekonomiky, hádáme se o to, jestli očkujeme rychle, nebo pomalu, hádáme se o to, jestli vláda poskytuje potřebná data, jestli je potřeba nouzový stav, jestli mají být otevřená květinářství a zavřená obuvnictví – a to je dobře. Diskuse, i (v rámci demokratických mantinelů) ostrá, je základ naší svobody.

Je ale dobré se podívat tam, kde se moc nediskutuje, protože vše funguje prakticky bez problémů, a to jsou například telekomunikace.

V ČR připojení k síti funguje perfektně a operátoři mohli přistoupit jednoduše k navýšení rychlostí pro všechny zákazníky – ať už pro domácnosti, které to potřebovaly z důvodů práce z domova nebo vzdálené výuky, nebo pro firmy, které spouštěly pro zaměstnance na home office masivně různá VPN a hledaly další způsoby, jak zajistit fungování společnosti v pandemické době.

Důvod, proč jsou na tom české telekomunikace tak dobře, je volný trh v míře, která je skoro nevídaná na evropské i světové úrovni. V Česku kromě trojice velkých operátorů mobilních i fixních sítí existují desítky regionálních a stovky lokálních firem, které připojují k internetu více než polovinu českých domácností.

Právě firmy jako například pardubická Edera pak prezentovaly v médiích, že mohly na jaře plošně firmám zdvojnásobit rychlost, aby jim v pandemii pomohly (Lupa.cz, 12. 1. 2021). 

Vzniku této situace pomohl nejen stát, respektive tehdejší státní monopolní firma SPT Telecom, svými špatnými rozhodnutími, ale výrazně pomohla i EU liberalizačním telekomunikačním balíčkem směrnic a obecně důrazem na maximální konkurenci.

Je chvályhodné, že Unie se nikdy nevydala v telekomunikacích cestou budování nějakých „evropských šampionů“. Díky tomu tu máme situaci daleko lepší než v USA potýkajících se s násobně vyššími cenami za pevné připojení k internetu, kde uprostřed pandemie lokálně monopolní operátoři zákazníkům fakturují „Příplatek za údržbu internetové infrastruktury“ a nutí je platit i za přenesená data, což český zákazník u pevných sítí zažil naposledy v roce 2008. 

Pro další rozvoj české ekonomiky a její digitalizaci je nutné, aby stejný režim pokračoval i do budoucnosti. Čeká nás rozvoj sítí páté generace a 5G má především v průmyslových podnicích potenciál významně ovlivnit proces nástupu průmyslu 4.0 a digitalizace výroby.

Pro Česko jako zemi s největším podílem průmyslu v ekonomice v EU jsou investice operátorů do sítí 5G zásadní, protože na ně bude navázaný posun průmyslu na výrobu s vyšší přidanou hodnotou, a tedy vyšší prosperita země. 

Jenže je otázkou, zda si Česko a celá Evropa pamatují, díky čemu mají tak kvalitní internetovou infrastrukturu – díky volnému trhu nejen na úrovni telekomunikačních firem, ale i na úrovni dodavatelů technologií.

Některé státy už přistoupily k omezování dodavatelů pro 5G sítě a omezily tak trh – v rozporu s tím, co sama Unie předpokládá ve svých právních normách, i v rozporu s tím, na čem se samy členské státy dohodly v podobě tzv. EU Toolboxu pro bezpečnost 5G sítí. Ten předpokládá, že k případnému omezení dodavatelů dojde až po pečlivé analýze, na základě jasných a transparentních pravidel a pouze pro vybrané „klíčové“ části sítě. 

V Evropské komisi má dokonce jeden z jejích členů v portfoliu „podporu evropského způsobu života“.

Součástí étosu Evropské unie, na kterém se shodnou často její velcí zastánci s jejími kritiky, je volný obchod a otevřenost, férovost a dobré institucionální zakotvení ochrany hospodářské soutěže. Mají to na paměti i členové evropského parlamentu z nejsilnějších frakcí (Evropské lidové strany a Socialistů a demokratů), kteří tím argumentují ve svém dopise, který zaslali 10. února letošního roku místopředsedům komise Vestagerové a Dombrovskisovi a komisaři pro vnitřní trh Thierry Bretonovi.

Varují, že novodobý protekcionismus – tedy vyřazení některých dodavatelů, doslova podle pisatelů „technologický rasismus“ – by znamenal opoždění stavby 5G sítí, a volají po tom, aby se Evropa v případě dodavatelů sítí 5G rozhodovala sama, na základě svých priorit. 

Dává to smysl. Operátoři ukázali v této krizi, že se o bezpečnost a kvalitu svých sítí umí sami postarat velmi dobře. Na státu pak je, aby nastavil transparentní a nediskriminační pravidla, nikoli aby za operátory rozhodoval o tom, kdo bude jejich dodavatel. 

Autor: Pavel Košek, ředitel korporátní komunikace a odborník na digitalizaci a telekomunikační politiku ve společnosti Huawei