Semlerova rezidence:

| Video: Youtube

Na začátku dvacátého století, kdy se Plzeň bouřlivě rozvíjela, se tehdejší Ferdinandova, dnešní Klatovská třída stala hlavním městským bulvárem. Vedle reprezentativních sídel tam vyrůstaly četné činžovní domy a podnikatel Simon Semler ve vyhledávané lokalitě zakoupil třípodlažní budovu, v níž žil s manželkou Bertou a třemi syny až do své smrti v roce 1922.

Jeho podnikatelské začátky byly těžké, ale uspěl s výrobou drátěného zboží v bývalém  Červeném mlýně u Vochova. Rodinnému podnikání se dařilo a synové Oskar a Hugo se ještě před první světovou válkou stali otcovými společníky. Hugo Semler řídil část firmy, která se zabývala stavebním dřívím, Oskar dohlížel na část zajišťující výrobky z oceli.

Reprezentativní sídlo

Ve třicátých letech minulého století Semlerovi pod značkou SEM vyráběli téměř vše, co se dá z drátu vyrobit – například kancelářské sponky, drátěnky do postelí, drátěné pletivo i gramofonové jehly. V domě na Ferdinandově třídě číslo 19 měl své apartmá Hugo a jeho matka paní Berta, v přízemí se nacházelo ředitelství továrny a kanceláře.

Díky pečlivé práci architekta Petra Domanického, který zkoumal dochované plány a dobové fotografie, získala podstatná část interiéru původní podobu. Domanický využil vzácnou možnost konzultovat uspořádání a chod domácnosti s Vilémem, dnes Willem Semlerem, jediným žijícím synem Oskara a Jany.

Oskar, který patřil v meziválečném období v Plzni k nejvýznamnějším osobnostem mezi zdejšími průmyslníky, žil v nedaleké Jagellonské ulici. S manželkou Janou vychovával tři syny. V roce 1921 se narodil Oldřich, o dva roky později Vilém a v roce 1929 Štěpán. Oskar Semler původně oslovil architekta Adolfa Loose s nápadem rozšířit právě tento rodinný dům na Ferdinandově třídě o další dvě podlaží, aby vzniklo reprezentativní sídlo a zázemí pro jeho blízké.

Továrník Semler interiéry slavného architekta dobře znal, Loos v tom čase pracoval na mnoha zakázkách právě v Plzni. Nadto z rodiny jeho tamních klientů pocházela i Klára Becková, která se stala architektovou třetí manželkou.

Třípodlažní vila v činžáku

Návrh architekta Loose byl skvělý, ale finančně neúnosný a nástavba se nelíbila ani stavebnímu úřadu. Oskar Semler však byl muž činu. Vyhlédl si zahradní bytový dům na stejné třídě. Objekt s popisným číslem 110 vystavěl v roce 1923 Pensijní ústav pro úředníky Akciové společnosti, dříve Škodovy závody v Plzni. Znova oslovil architekta Loose. Tentokrát si přál ze zhruba třetiny objemu domu vytvořit velký byt. A Loos prý měl odvážný náčrt rezidence hotový během chvilky. 

Do činžáku vložil vestavbu třípodlažní vily a v rámci dvou pater budovy vytvořil šestiúrovňový byt o celkové ploše více než tři sta metrů čtverečních. Rezidence neměla klasická podlaží. Jednotlivé prostory různých výšek soustředil architekt kolem centrální obytné haly. Tohle řešení, nazývané Raumplan, využil Loos také například u Müllerovy vily v Praze.

Čtyři metry vysoká a přes padesát metrů čtverečních velká hala působí noblesně a zároveň útulně. Pomáhají velká okna, naproti nimž je umístěna galerie. K hale pod galerií přiléhá ještě odpočinkový sedací kout s onyxovou stěnou a bar.

Nechybí krb obložený kamennými kvádry. Slouží jako dekorace a najdete ho ve všech Loosových interiérech. Dominantou protější stěny se stal rozměrný obraz Život Tsongkhapy pocházející z Tibetu osmnáctého století a znázorňující život tibetského buddhistického světce a učitele.

Okouzlil kdysi samotného Loose, který si ho pořídil, nikdy však neměl dostatečně velký vlastní prostor, kde by mohl obraz viset. Místo se našlo až v Semlerově rezidenci. Při návštěvě domu uvidíte kopii, originál věnovala rodina australské národní galerii. Prostor haly je opatřen obkladem z kanadské břízy. Knihovna na galerii má kazetový strop kombinující červenou barevnost trámů se zlacením výplní.

Z galerie lze vystoupit do dalšího podlaží, v němž byla umístěna ložnice pana Oskara a paní Jany, dva dětské pokoje tří Semlerových synů a pokoj jejich vychovatelky. Z mezipodesty schodiště, spojujícího prostor haly s galerií, je přístupná zimní zahrada, pokoj hosta a jídelna.

close Z mezipodesty schodiště, spojujícího prostor haly s galerií, je přístupná zimní zahrada, pokoj hosta a jídelna. info Zdroj: se souhlasem Tomáše Dittricha zoom_in Z mezipodesty schodiště, spojujícího prostor haly s galerií, je přístupná zimní zahrada, pokoj hosta a jídelna.

Vstup do mezonetového bytu manželů Semlerových, kuchyně a zázemí pro personál byl umístěn v nově provedené přístavbě, dokonale oddělen od zbývající části rezidence.

Rekonstrukce začala v březnu 1933, od července 1934 byla rodina Oskara Semlera v novém bytě oficiálně přihlášena.

Byt Huga Semlera
Oskarův bratr, podnikatel Hugo Semler, žil se svou matkou v domě na Ferdinandově třídě č. 19. Také on požádal architekta Loose o pomoc při proměně svého domova. V roce 1930 pro něj Adolf Loos navrhl rekonstrukci bytu v třetím poschodí a jeho podoba se dochovala dodnes. Vznikl hudební salon obložený mramorem bílé barvy s černým žilkováním.
Do hlavní pohledové stěny architekt umístil krb z režného zdiva a nad něj zrcadlovou stěnu. Vestavěný nábytek a dveře jsou dýhovány jilmovým dřevem. Od sousedního pánského salonu byla místnost oddělitelná prosklenou posuvnou stěnou. Zachoval se i navazující pánský salon a jídelna.
Během druhé světové války dům sloužil jako velitelství wehrmachtu. V pánském salonu byla na konci války podepsána kapitulace německé posádky, generál Georg von Majewski se po podpisu kapitulačních listin před přítomnými americkými vojáky, svým štábem a manželkou Elisabeth na místě zastřelil. Po válce Semlerovým dům zabavil komunistický režim a do roku 2002 ho užívala armáda. Byt zatím čeká na opravu, pro veřejnost je přístupný pouze příležitostně.

Domácí výtah, elektrické spotřebiče

Odvážné řešení vyhovělo potřebám domácnosti i reprezentace. Semlerovi patřili mezi nejvýznačnější osobnosti města a především na paní Janě leželo množství společenských povinností, které takové postavení obnášelo.

Loos nastínil celkové prostorové řešení nového bytu, detailní zpracování však následně kvůli jeho špatnému zdravotnímu stavu řešil jeho kolega Heinrich Kulka. Architekt, který spolupracoval s Loosem už na předchozích projektech, v rezidenci zachoval originální Loosův styl. Ať už jde o oblíbenou červenou a zelenou barvu, originální vestavěný i čalouněný nábytek, kování, nebo detaily inspirované interiéry luxusních vlaků Mitropa a zaoceánských lodí.

close Postel v ložnici Oskara Semlera byla zabudována v nice. info Zdroj: Se souhlasem Tomáše Dittricha zoom_in Postel v ložnici Oskara Semlera byla zabudována v nice.

Vnitřní vybavení bylo na nejvyšší designové i technické úrovni. Rodina měla k dispozici přívod pitné vody přímo u jídelního koutu. V polovině třicátých let šlo o výjimečné napojení na rozvod nejkvalitnější vody z artézských studní Plzeňského pivovaru.

Spíž byla vybavená jednou z prvních elektrických ledniček, v prádelně sloužila originální první elektrická pračka se ždímačkou. V kuchyni nechyběla digestoř a zásuvka na bioodpad. Personál měl k dispozici domácí nákladní výtah, rodina a hosté telefonní kout. Loos už výsledek své práce neviděl, zemřel v roce 1933.

Pozvánka mezi Iconic Houses
Výjimečné stavby světových architektů 20. století soustřeďuje mezinárodní síť Iconic Houses. Semlerova rezidence se jako „skrytý skvost v Plzni“ do této výjimečné společnosti dostala a zařadila se mezi dvanáctku objektů z Česka. Ocitla se tak ve společnosti takových staveb, jakými jsou například brněnská Vila Tugendhat, pražská Müllerova vila, ale i jedna z dalších plzeňských Loosových realizací – Brummelův dům. Semlerova rezidence patří mezi ikonické stavby světových architektů, jako například Franka Lloyda Wrighta, Le Corbusiera, Antoni Gaudího, Ludwiga Miese van der Roheho a mnoha dalších.
Iconic Houses je nadace registrovaná v Nizozemsku jako obecně prospěšná společnost. Sdružuje víc než sto významných budov, které vznikly ve 20. století po celém světě a jsou alespoň částečně přístupné veřejnosti.

Útěk do zámoří

Bohužel ani Semlerovi si přednosti svého nového bydlení dlouho neužívali. Po odstoupení pohraničí v roce 1938 se hlavní továrna bratří Semlerových u Vochova ocitla za československo-německými hranicemi.

Oskar Semler se pokoušel výrobu zachránit alespoň demontáží zařízení, ale brzy bylo jasné, že veškeré úsilí je zbytečné. Po obsazení zbytku republiky německou armádou se pro svůj židovský původ v nebezpečí ocitla celá rodina. V roce 1939 Semlerovi svou firmu nuceně prodali Pražské železářské společnosti a za složitých okolností se jim podařilo opustit Československo.

Rodina Huga Semlera se přes Švýcarsko a Kubu dostala do Kanady, kde se usadila. Rodina Oskara odešla do Austrálie, kde v roce 1946 získala občanství. Oskar a Jana pomáhali při útěku před nacisty také Heinrichu Kulkovi, který poté žil na Novém Zélandu, kde pracoval jako projektant četných staveb, a zemřel v Aucklandu v roce 1971. V koncentračním táboře vyhasl život Kláry Beckové, manželky Adolfa Loose.

Po emigraci rodiny dům v roce 1942 přešel do vlastnictví Německé říše a po válce byla firma Semlerových znárodněna. Rodina v roce 1949 sice požádala o restituci svého domu, ten však jako konfiskovaný majetek přešel na město Plzeň. Rezidence byla násilně rozdělena na několik menších bytů. Oddělená hala sloužila jako učebna, později jako fotoateliér. Roku 1969 se byt rodiny Oskara Semlera naštěstí stal kulturní památkou.


Nahrává se anketa ...

Vydařená rekonstrukce

O záchranu zdevastovaného objektu, která se podobá skoro zázraku, se zasloužila Západočeská galerie v Plzni. Desítky let zanedbávané a nevhodnými zásahy poničené prostory teprve v roce 2012 přešly do její správy a začalo se pracovat na obnově. Byla zrestaurována většina dochovaného vybavení historického bytu, ale podařilo se obnovit i mnoho detailů, které se v originále nezachovaly.

close Během rekonstrukce byla nejnáročnější oprava osmibokého prostoru jídelny, která byla nejvíce poškozena. info Zdroj: se souhlasem Tomáše Dittricha zoom_in Během rekonstrukce byla nejnáročnější oprava osmibokého prostoru jídelny, která byla nejvíce poškozena.

„Restaurátoři provedli například složitou opravu makasarové podlahy velké obytné haly,“ rekapituluje architekt Petr Domanický, autor expozic Semlerovy rezidence a garant obnovy objektu za Západočeskou galerii. „Nejnáročnější byla oprava osmibokého prostoru jídelny, která byla nejvíce poškozena. Restaurátor musel kompletně rozebrat silně narušené mahagonové obklady, srovnat deformované desky, každou zrestaurovat a osadit na původní místo.“

Díky pečlivé práci architekta Domanického, který zkoumal dochované plány a dobové fotografie, získala podstatná část interiéru původní podobu. Využil vzácnou možnost konzultovat uspořádání a chod domácnosti s Vilémem, dnes Willem Semlerem, jediným žijícím synem Oskara a Jany. Aktivní starý pán, který letos oslavil sté narozeniny, přijel do Plzně v roce 2014 a nadšeně rekonstrukci podporoval. Podobu zrekonstruovaného domu, který se otevřel veřejnosti v září loňského roku, velice chválí.

„Musím všem pogratulovat, že takovou práci udělali,“ reagoval na snímky domu. V pokoji, kde si hrával se svými bratry, vítá návštěvníky jeho videopozdrav. Na návštěvu Plzně se teď chystají jeho potomci. 

Loos v Plzni

Plzeň je po Vídni druhým místem s největším počtem realizací geniálního architekta Adolfa Loose. Z celkem třinácti z nich je momentálně přístupných šest. První byt, který v Plzni Loos upravil, se nacházel v novorenesančním domě Viléma a Marty Hirschových. V roce 1907 architekt navrhl pro tento manželský pár luxusní byt, který zaujímal celé první patro. O dvacet let později Loos byt ještě rozšířil a doplnil o drobnou dvorní přístavbu verandy.

Navíc ve druhém patře vznikl mládenecký apartmán pro syna Hirschových Richarda. Z původního bytu v prvním patře se bohužel zachovalo jen pár fragmentů. Zůstala však téměř kompletní Richardova ložnice z roku 1927 s charakteristickými vestavěnými šatními skříněmi. Vybavení navazujícího salonu získal soukromý sběratel a dnes je instalován v nových prostorách v Praze.

Po dvaceti letech se Loos vracel také do interiéru, který v roce 1908 vytvořil pro rodinu podnikatele Otty Becka. Do stejného prostoru, v domě na Klatovské ulici 12, pro doktora Vogla vytvořil nový interiér bytu i navazující ordinaci s čekárnou a rentgenovým pracovištěm. Z původně rozsáhlého příbytku se zachovala jídelna s obývacím pokojem, které jsou přístupné veřejnosti.

Jeden z nejkrásnějších plzeňských bytů navržených Adolfem Loosem můžete navštívit v prvním patře činžovního domu v Bendově ulici č. 10. Interiér vznikl pro chemického inženýra Viléma Krause a jeho ženu Gertrudu na začátku třicátých let minulého století.

Nejhodnotnější část prostoru představuje exkluzivní salon propojený s jídelnou. Hlavním motivem je zde zrcadlení, proti sobě umístěné zrcadlové stěny vytvářejí zajímavý efekt donekonečna násobeného prostoru. Cenná je rovněž téměř kompletně dochovaná ložnice s nábytkem vestavěným do obvodových stěn.

Zachovala se včetně zajímavých a praktických designových detailů – toaletního stolku, věšáků na klobouky ve skříních, zásuvek a jiných promyšlených úložných prostor.

Nejcennější a nejzachovalejší ze všech plzeňských realizací vytvořil Adolf Loos pro manžele Jana a Janu Brummelovy na Husově třídě 58. Nepříliš zajímavý dům s fasádou ve stylu romantického historismu radikálně přestavěl. V prvním patře se dochoval unikátní dvougenerační byt pro manželský pár a Hedviku Liebsteinovou, maminku paní Jany.

Obě části bytu, jak pro Brummelovy, tak pro paní Hedviku, mohou fungovat zcela samostatně, nebo je lze variabilně propojit. Jednotlivé místnosti jsou vybaveny unikátním vestavěným nábytkem. Interiéry bytu se zachovaly téměř kompletní a to včetně unikátního vzácného souboru Loosem navrženého volně stojícího nábytku. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si celý byt včetně koupelny, ložnic i extravagantního žlutého pokoje Hedviky Liebsteinové.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého.