Po medailových úspěších v mládežnických kategoriích vybojovala dlouhovlasá blondýnka první medaili mezi dospělými. „Vypadá jako magnetka, zasmáli jsme se tomu, ale to mi nevadí. Pro mě je má velkou cenu,“ říkala s úsměvem třiadvacetiletá atletka USK Praha, která v istanbulské Ataköy Aréně finále skočila 470 centimetrů.

Matěj Krsek na dráze Ataköy Arény
Do halové čtyřstovky jsem se nezamiloval, říká Krsek. Navzdory postupu do finále

Už máte vymyšlené, kam si medaili vystavíte?
Na lednici ji ale nepověsím. (smála se) Možná ji dám do garáže. Ono to zní možná blbě, ale já tam mám udělané místo, kam si ukládám všechny poháry a medaile. V létě tam pořádáme různé grilovačky, a tak je návštěvy aspoň pěkně uvidí. Nebo si ji dám do bytu, ještě nevím.

Znamená pro vás bronz spíš povzbuzení nebo závazek?
Padesát na padesát. Závazek i motivace a tlak okolí k tomu patří. Je důležité s tím umět pracovat, soustředit se na sebe a své výkony. Tlak je nejlepší vypustit, nesvazovat se.

V zimě jste zaznamenala zlepšení i medailový úspěch. Čím překvapíte v létě?
Potřebovala bych stabilizovat výkonnost. Na tom musíme zapracovat. Uvidíme, co letní sezona přinese, každopádně se ni moc těším.

Samuele Ceccarelli
Rychlý hubeňour z Itálie. Nový král evropského sprintu se jmenuje Ceccarelli

Nyní mezi halovou sezonou a přípravou na léto přichází čas na odpočinek. Co plánujete?
Jedeme s Ondrou do polských Krkonoš na wellness pobyt. Určitě beru lyže a snowboard. Ondra si zabalil i běžky, ale na ty já moc nejsem. Zatímco on bude běhat, já si zajezdím na snowboardu.

Kamarádce Evě Adamczykové jste gratulovala k titulu mistryně světa ve snowboardcrossu, napsala vám blahopřání také ona?
Blahopřání mi přišlo od celého týmu. Od Evky i od trenéra Marka Jelínka. Moc mi úspěch přáli a k medaili gratulovali.

Když jste sami s Ondrou, bavíte se o atletice?
Doma se o atletice bavíme skoro pořád. Je součástí našeho života. Když přijdeme z tréninku, řekneme si, jaké to bylo, je to pořád dokola. Samozřejmě se snažíme dělat si hezké večery a nemluvit pořád jen o tom samém, ale nějak to tím směrem vždycky sklouzne. (usmála se)

Stříbrný koulař Tomáš Staněk
Staněk chce metat za 22 metrů. Jsem rád, kam mi koule v Istanbulu dolétla, říká

Neprovozujete stejné disciplíny, každý máte jiného kouče a závodíte za různé kluby. Vychází vám, že si společně zatrénujete?
Občas se potkáme v hale na Strahově. Jinak se snažíme se jezdit spolu na soustředění. Trvají dlouhou dobu a je fajn, když tam můžete jet se svou drahou polovičkou. Dělá to docela dost, když je možné společně trénovat a večer se pak vidět. To je to nejlepší.

Máte něco společného i kromě atletiky, třeba nějaké koníčky?
Rádi chodíme do kina na české filmy, na procházky, na jiné sporty, občas jezdíme do Pardubic za Ondrovými rodiči, nebo na chalupě jen tak odpočíváme.