„Z medailí mám radost, ale ještě víc se raduju, že jsem letos poprvé přehodil devadesát metrů,“ přiznal závodník Dukly Praha, který si podruhé v řadě nasadil korunu pro atletického krále. „Devadesátka byla celoživotní sen,“ usmíval se dvaatřicetiletý atlet při slavnostním vyhlášení ankety v pražském hotelu Ambasador.

V dubnu jste se stal otcem. Považujete letošek za životní rok?
Každopádně. Samozřejmě olympijská medaile je nejvíc. To se nedá ničím vyrovnat, ale letos olympiáda nebyla. Byly ale dva velké šampionáty plus finále Diamantové ligy, což beru taky za extrémně velkou akci.

Atlet roku 2022 (Jakub Vadlejch).
Atletickým králem je Vadlejch. Nejvíc mě těší, že jsem přehodil 90 metrů, říká

Jak se na závodnické pohodě projevuje vaše otcovství?
Myslím, že na tom má zásluhu obrovskou. (úsměv) Velkou roli hraje domácí zázemí. Mám ženu, která to naprosto chápe, protože sama profesionálně sportovala. Chápe, že jsem schopný dva měsíce nebýt doma, a ví, že to je potřeba. Takže tiše trpí a někdy i netiše… A Emmička je zdravá, což je taky základ. Je značně slyšet, což je taky super. Vlastně všechno je ideální.

Tatranská klasika

Jak jste trávil čas po skončení atletické sezony?
Mám za sebou dovolenou v Tatrách, kterou jsem pojal tréninkově. Bydleli jsme na Štrbském Plese a vyráželi hodně na túry. Šlapal jsems dcerou v sedátku na zádech nebo břichu. Víc jsem ale chodil sám a povedlo se mi tam udělat největší objem kilometrů v životě. Mám z toho super pocit. Po fyzické stránce se cítím moc dobře.

Jakými tatranskými výšlapy se můžete pochlubit?
Zajímavé bylo, že tam v říjnu napadl sníh a bylo ho skoro metr. O to těžší byly túry. Na kontě mám výstupy na Vysokou, Končistou, Baranie rohy, Rysy – prostě tatranská klasika.

Jakub Vadlejch
Vadlejch má svůj rituál. Když vařím kávu, je to pro mě obřad, říká český oštěpař

Tak vysoko jste ale Emmičku s sebou nebral.
První týden jsem byl s rodinou, druhý to byla víceméně tréninková záležitost. Do výšek přes dva tisíce metrů jsem musel mít odpovídající výbavu. Bez maček, cepínu a helmy by to nešlo. Na kontě mám přes dvanáct výškových kilometrů.

Dopřáli jste si pobyt u moře?
To vydržím maximálně týden. Pak se začnu kroutit a slintat po pohybu. (směje se) Aktivní odpočinek pokračoval na šumavské chalupě. Leží dvanáct kilometrů od Strakonic a je to moje srdcová záležitost. Hrozně rád tam jezdím. I během sezony se snažím čas od času na den dva utrhnout, abych tam načerpal psychické síly.

Idyla na vesnici

Jaké aktivity se tam dají provozovat?
Tam to spočívá ve starosti o stromy, zahradu a trávník. Musí se zajistit příprava paliva a už jsem pracoval na první fázi zazimování. Máme tisícimetrový pozemek. Vždycky je tam co dělat.

Stal se z vás chalupář?
Přemýšlím o tom, že až jednou skončím s házením, tak se tam – nevím ještě, jestli nastálo – odstěhujeme. Chci tam trávit hodně času. Je tam klid, vesnice má asi dvě stě obyvatel.

Jakub Vadlejch při focení pro Deník 22. září v Praze.
Videodotazník pro Jakuba Vadlejcha: Atletika nebyla láskou na první pohled

Letos byla vydatná houbařská sezona. Dařilo se vám?
Byla taková úroda, že jsem si mohl vybírat, a tak jsem sbíral jenom hřiby. Košíky byly za chvíli plné a sušička se nezastavila. Máme dvě pětilitrové flašky plné hub.

Začátkem listopadu se rozbíhá příprava na další sezonu. Už jste do ní naplno naskočil?
Do konce roku mě čeká s tréninkovou skupinou Jana Železného třítýdenní kondiční soustředění ve Špindlerově Mlýně a kemp na Kanárských ostrovech. Tam půjde o takové předvánoční prohřátí těla. Ve vyšších teplotách se dá všechno provádět kvalitněji.