Rozběhy žen na 5000 metrů, které se v maďarské metropoli měly původně uskutečnit před polednem, byly kvůli horkému a dusnému klimatu přesunuty do večerního programu. V Budapešti se totiž teploty už v dopoledních hodinách šplhají přes třicet stupňů Celsia.

S úmorným vedrem se na ploše Národního atletického centra musí vypořádat především závodníci. Překážkářka Nikoleta Jíchová po úterním semifinále přirovnala podmínky k thajskému Bangkoku.

Nikoleta Jíchová bojuje v semifinále mistrovství světa.
Semifinále maximem. Jsem na sebe přísná. Příště chci být lepší, říká Jíchová

„V call roomu je nějakých sedmnáct stupňů. A když vyjdeme ven, tak je tam opravdu obrovská výheň a navíc i vlhko. Mám na sobě asi osmatřicet štípanců od komárů,“ smála se.

„Je to exotické počasí, ale myslím, že mi zase tak nevadilo. A hlavně mi vyhovovalo, že tady vůbec nefoukalo, což bylo úplně skvělé,“ popisovala podmínky semifinalistka šampionátu v běhu na 400 metrů překážek.

Je potřeba hodně pít

V rozvleklé tyčkařské kvalifikaci si na rozdíl od své kolegyně, jejíž závod trvá necelou minutu, užila pekelné podmínky Amálie Švábíková. „Vedro je úplně šílený,“ prohlásila.

„Smažili jsme se zaživa. Panuje totální bezvětří, nezafouká ani vánek,“ přidala své zkušenosti tyčkařka, kterou dnes v 19,30 čeká finálový závod. „Všichni pociťujeme značné horko. Jediné, co se dá dělat, je hodně pít. To je určitě potřeba,“ poznamenala.

V případě atletických šampionátů však není horko ničím mimořádným. Jedná se o letní sport, při němž často nemilosrdně pálí sluneční paprsky. Nebývalé tropické podmínky panovaly v posledních letech i při mistrovství světa v roce 2015 v Pekingu, ale hlavně před čtyřmi roky v Dauhá.

Ethan Katzberg slaví se svým trenérem Dylanem Armstrongem.
Jak Katzberg objevil Evropu a dobyl svět. Kouč, mi řekl, abych to pálil, říká

Katařané tam dokonce vybudovali unikátní klimatizaci celé arény, aby se dalo regulérně závodit. Na ploše Chalífova mezinárodního stadionu tak bylo maximálně 26 stupňů a na tribunách ještě o něco chladněji.

Maratonci a chodci tehdy do svých silničních startů vyráželi o půlnoci. I tak se závodilo na hraně regulérnosti, na což dodnes vzpomínají bývalá chodkyně Anežka Drahotová a maratonkyně Marcela Joglová. Takový extrém zase Budapešť nepředstavuje.