Nejen v České republice, kde atleti s handicapem poměřují své síly například v nově vzniklé sérii závodů, ale i celosvětově je atletika handicapovaných, neboli paraatletika jedním z nepopulárnějších sportů. Vždyť ve světě se jí věnují sportovci z více než 150 zemí světa, má svá světová i kontinentální mistrovství a i každoroční sérii světových Grand Prix.

Přitom historie tohoto sportu není zase tak dlouhá. První závody se konaly v roce 1948 v anglickém Stoke Mandeville a byly určeny pro veterány z druhé světové války. O dvanáct let později se už paraatletika dostala na program prvních paralympijských her, které hostil italský Řím.

Lukostřelec David Drahonínský
Stejní, ale jiní. Paralympijská kampaň rozdíly maže i ukazuje. I černým humorem

Tolik pár slov k historii, pojďme si ale představit i sport samotný. Když budete sledovat paraatletické závody, na první pohled si možná ani nevšimnete, že je něco „jinak“. Stejné nasazení, nezměrné nadšení a odhodlání, napínavé závody, ať už na dráze či na ploše. Svá specifika ale mají.

Vzhledem k širokému spektru druhů a stupňů handicapu jsou sportovci rozřazeni školenými klasifikátory do jednotlivých klasifikačních tříd. Taková klasifikace probíhá ve dvou rovinách. Sportovec, který musí předložit řadu potřebných dokumentů jako relevantní lékařské zprávy a několik dalších formulářů, se nejprve podrobí testování svalových a dalších schopností a v případě, že klasifikátoři nedokážou jednoznačně určit klasifikační třídu pak probíhá druhá část přímo na sportovišti, kde klasifikátoři pozorováním hodnotí, jestli rozsah a funkčnost pohybu odpovídá dané třídě.

Specialitou je hod kuželkou

Paraatletika má základní rozdělení na disciplíny na dráze a skoky (dálka, výška, trojskok), ty jsou značené T-Track, a vrhy a hody v poli (F-Field). Paraatletickou specialitou je ve skupině vrhů a hodů hod kuželkou, který je ekvivalentem hodu oštěpem pro sportovce s nízkým úchopem.

Kuželka musí splňovat dané parametry.Kuželka musí splňovat dané parametry.Zdroj: Wikimedia Commons/Yiyi, CC BY-SA 3.0

Samozřejmě i jednotlivé disciplíny mají svá specifika. Někteří sportovci používají protézy, někteří je ke své disciplíně ale nevyužívají, běžci na vozíku nemají klasický sportovní vozík, ale běžecké formulky, vrhači v kategorii sportovců s poškozením míchy, ale i DMO (dětská mozková obrna) používají vrhačské stolice (v závislosti na míře handicapu). Hmotnost vrhačského náčiní se také liší podle klasifikační třídy. Vrhačské stolice i náčiní prochází před každým závodem kontrolou.

K zachování fair play v parasportu mají sloužit zmíněné klasifikační třídy. Ty jsou v paraatletice důvodem, proč je na programu závodů několikrát stejná disciplína, jen s odlišným dvojciferným číslem ve svém popisku.

Česká reprezentantka v paraatletice Anna Muziková
Po narození vážila 740 gramů. Teď Muziková sbírá medaile a sní o paralympiádě

Primární rozdělení je podle druh handicapu - tělesný, zrakový a intelektový. První číslo značí handicap, druhé pak jeho míru v dané skupině. Čím nižší je druhé číslo, tím má daný sportovec vyšší míru postižení, ať už se jedná o poškození zraku, svalové síly či funkce svalů, rozsah pohybu, rozdílnou délku končetiny, amputaci dolní nebo horní končetiny, problémy s koordinací v důsledku poškození mozku, nervového onemocnění, nízkého vzrůstu atd.

Například - T/F 11-13 jsou sportovci se zrakovým handicapem, kdy ti s číslem 11 mají traséry. T/F 20 jsou sportovci s intelektovým handicapem. Ostatní třídy jsou pro sportovce s tělesným handicapem, kteří jsou klasifikováni do tříd od čísla 30 výš a to vždy podle míry handicapu a disciplíny, kterou provozují, tak, aby ve stejné třídě byli sportovci s podobným omezením k zajištění maximálního fair play.

František Serbus při rozcvičování se svým trenérem Pavlem Martínkem
Skandál na MS. Český reprezentant odnesl chybu pořadatelů, ztratili mu náčiní

Pokud různé handicapy způsobují podobné omezení, jsou sportovci zařazení do stejné klasifikační třídy (není tedy pravidlo, že v jedné třídě jsou jen sportovci se stejným typem postižení). Například v závodě formulek je v jedné třídě sportovec paraplegik a sportovec s amputací dolní končetiny.

Jak závody v paraatletice probíhají? Na příkladu vrhačů na vozíku to pro Deník prozradila Anna Muziková, majitelka stříbrné a bronzové medaile z mistrovství Evropy v hodu kuželkou.

„Na mezinárodní úrovni jdeme před závodem do call roomu, kde čekáme na vstup do sektoru. To je většinou cca 30 minut před startem závodu. V sektoru už spolu s asistentem nesmíme komunikovat a nesmí mě žádným způsobem koučovat. Bez asistenta se ale při závodě v mojí zdravotní kategorii neobejdu. Kromě toho, že mě před závodem rozcvičí a protáhne, musí mě při závodě přesunout z vozíku na vrhačskou stolici a připoutat. Já mám pak čas na cvičné hody. Na připoutání a cvičné hody mám dohromady čtyři minuty. Pak následují hody závodní, těch je většinou šest. Po závodě mě pak odpoutá, posadí zpátky na vozík a odveze ze sítě, ze které házím. Potom musíme v sektoru čekat, než závod skončí,“ uvedla a odkryla tak další typickou záležitost pro paraatletiku, a sice že v některých klasifikačních třídách mají vrhači asistenta, zatímco v jiných je to zakázáno.

Velké paraatletické úspěchy

Českoslovenští a posléze čeští sportovci dosáhli v paraateltice mnoha výrazných úspěchů. Všechno začala v roce 1972 bronzová koulařka Dana Véleová-Chmelová. Na další paralympijský cenný kov se sice čekalo dvacet let, ale stálo to za to. V Barceloně cinklo jedenáct medailí.

Český paraatlet Roman Musil zářil i na tricyklu.Český paraatlet Roman Musil zářil i na tricyklu.Zdroj: se svolením Českého paralympijského výboru

Mezi největší české hvězdy následujících let patřili především univerzální vrhač i sportovec Roman Musil, který si podmanil paralympijské hry v Sydney v roce 2000, kde vybojoval tři zlaté medaile, k nimž připojil stříbro a bronz. A pozor, zářil nejen v atletice, ale i v cyklistice. Jedno zlato a právě bronz vyválčil na tricyklu. O čtyři roky později za sebou v Aténách nechal všechny soupeře ve vrhu koulí a paralympijské úspěchy završil v roce 2008 v Pekingu třetím místem v hodu diskem.

Česká paralympionička Tereza Jakschová
Atletka bojuje o další sen i s protézou. Žiju normálně, říká Jakschová

Výraznou českou stopu zanechal ve světě i Martin Němec. který v první dekádě tohoto století dvakrát slavil paralympijské zlato v hodu diskem, k čemuž přidal i koulařské stříbro a bronz. Že je atleticky opravdu všestranný, dokázal i druhým místem v hodu oštěpem na mistrovství světa, kterým rozšířil svou sbírku čtyř světových titulů.

Za zmínku stojí ale i další jména, která psala paralympijskou historii – Štefan Danko, Vojtěch Vašíček či Rostislav Pohlmann a řada dalších.

Anna Muziková přivezla z berlínského mistrovství Evropy bronz:

Zdroj: Youtube

Z aktivních českých paraatletů o sobě dávají na mezinárodní úrovni vědět Eva Berná, Anna Muziková, Anna Luxová, Tereza Jakschová, Aleš Kisý či František Serbus. A lze sem vlastně zařadit i zmiňovaného Martina Němce, který se před nedávnem odhodlal k návratu na atletická sportoviště. Bývalý světový rekordman v hodu diskem a ve vrhu koulí se chce představit na zářijovém mítinku v Pardubicích.