Jsou stejně staré a na konci devadesátek se znaly ze soustředění, závodů a později ze zájezdů na šampionáty. V té době byla Jarmila Klimešová oštěpařkou na plný úvazek, kdežto Barbora Špotáková se díky své atletické všestrannosti věnovala vícebojům.

„Už je to nějaký pátek, ale něco mi snad ještě v hlavě zůstalo,“ usmívala se Jarmila Klimešová, provdaná Jurkovičová, která patřila k velkým oštěpařským nadějím. V roce 2000 vybojovala v Santiago de Chile titul juniorské mistryně světa a o tři roky později se stala v Bydhošti mistryní Evropy do 23 let.

Barbora Špotáková se při letošním prvním vystoupení na mítinku Kladno hází spíš hledala.
Soupeřky jsou v dosahu i pro takovouhle bábu, směje se rekordmanka Špotáková

„Když jsme se poznaly, určitě jsme už byly dorostenkami. Víme o sobě zhruba od doby, kdy nám bylo patnáct nebo šestnáct let. Musely jsme na sebe narazit na nějakém mládežnickém kempu nebo na vrhačském soustředění,“ pátrala v paměti. 

Ale zase moc často se nevídaly, každá žila jinde. Jarmila byla z Moravy, Barbora pendlovala mezi Prahou a Jabloncem. Setkaly se ale třeba v Jihoafrické republice, kde byly na zimním soustředění se skupinou Jana Železného. „Kromě tréninku jsme se vypravily na safari a pozorovaly lvy a gepardy,“ líčila.

Mohla mít i medaili ze sedmiboje

„O Barče se nedá mluvit negativně. To by v souvislosti s její báječnou povahou ani nešlo. Něco jsme spolu prožily, s ní to bylo vždycky úžasný. Už tenkrát to byla persona, která všechny motivovala. Je to ženská do nepohody. Nezkazí žádnou srandu,“ pokračovala oštěpařka, která se v barvách A.C. Tepo Kladno zúčastňuje domácí extraligy.

Barbora Špotáková poskytla rozhovor Deníku.
Bojím se dělení lidí na lepší a horší. Musíme se respektovat, říká Špotáková

Při jejím zlatém šampionátu v Chile byla nablízku i Barbora. „Měly jsme tam třílůžák a říkaly mu vrhačský pokoj. Pár lidí si pamatuje, že tam Bára ve víceboji hodila oštěpem 54,15 metru a já vyhrála výkonem, že 54,82, takže to vypadá, že kdyby nastoupila v oštěpu, mohlo to dopadnout různě,“ vyprávěla.

Špotáková v Chile tehdy skončila v sedmiboji čtvrtá, ale závodila s únavovou zlomeninou. „Jinak by na medaili asi dosáhla, jenže v oštěpu byly podmínky kvůli větrným poryvům naprosto jiné. Zatímco my jsme házely v brutálním protivětru, vícebojařky měly nádherné počasí. Pamatuju si, že Bára hod skvěle trefila a krásně jí to letělo. Bylo znát, že to má v ruce. Jako oštěpařka se musela narodit,“ pokyvuje hlavou Klimešová.

Je správné, že se závoděním končí

Další zážitek má z ME třiadvacítek v Bydhošti v roce 2003. „Šly jsme se projít do města a dostaly nápad, že bychom mohly ochutnat silné polské pivo. Nakoupily jsme asi čtyři lahve a otevřely je hned venku před obchoďákem. Jenže piwo mocne nám vůbec nešmakovalo, a tak to Bára rychle vyřešila. Byla vždycky hrozně štědrá a tak pivo věnovala bezdomovci, který poblíž posedával,“ vzpomínala oštěpařka, která žije ve Zlaté Olešnici a zabývá se masážemi.

Jan Železný se svými svěřenci.
Medaile berou silní hráči, říká Železný. Kvůli podmínkám v Česku se cítí trapně

„Já to měla v kariéře tak, že jsem nikdy nebyla jedničkou. Vždycky jsem měla před sebou jednu výbornou oštěpařku. Nejdřív byla lepší Nikola Tomečková a když skončila, nastoupila Bára. Ale zaplať pánbůh, že z ní vyrostla taková vynikající oštěpařka,“ říkala na adresu někdejší parťačky Jarmila Klimešová-Jurkovičová.

„Byla jsem u spousty jejích medailí a vždycky tam byla vynikající atmosféra. To co dokázala, je naprosto úžasný. Je skvělým příkladem pro mladé oštěpařky. I tím, jak všechno bere poctivě. Asi je správné, že se závoděním skočí. Myslím, že se stejně bude kolem sportu pohybovat. Řekla bych, že nějakým způsobem bude pracovat s dětmi.“