K pětiletému Jankovi přibyl v létě malý Darek, jenže to světovou rekordmanku v hodu oštěpem nezastavilo. „Věřím, že mě atletika zase pohltí,“ líčí 37letá hvězda.

Dá se zvládat příprava se dvěma malými dětmi?
Jde to docela dobře. Trénink je samozřejmě součinností několika lidí. Obě babičky jsou hlídací, když jsem byla v Jablonci, vozil kočárek i můj táta. Darek je hodné dítě. Z toho hlediska je příprava dost podchycená. Zatím jde všechno dobře, ale trénink nijak nehrotím. Pořád kojím, a tak je to náročné. Nemůžu se vydat na maximum, ale cítím se dobře.

Jak budete mít zorganizované prosincové soustředění se skupinou Rudolfa Černého na Kanárských ostrovech?
Pojede se mnou Lukáš a obě děti. Bude to náročnější, ale před Vánocemi není nutné do toho naplno šlapat. Mistrovství světa je příští rok až na podzim, a tak není kam spěchat. Pro mě je to pořád dost brzo, Darkovi jsou teprve čtyři měsíce, nemůžu bláznit. Trénuju každý den, ale není to úplně plnohodnotný trénink. A už asi nikdy nebude.

Víte proč?
Bude to asi podobné tomu, když jsem chodila na denní vysokoškolské studium a k tomu trénovala. Dávkami se vracím se do juniorských let. Už nejsem na vrcholu zátěže. Asi spíš s Rudou oprášíme juniorské tréninky.

Tatínek synů má jako hasič pravidelné služby. Jak to řešíte, když je každý třetí den pryč?
Naučili jsme se náš režim organizovat. V Lukášovi mám velkou oporu. Nedokážu si představit, že bych měla partnera, který by mi každé ráno říkal, ať se na to vybodnu. To by nešlo.

Liší se současný návrat od toho po prvním dítěti?
Logicky je jiný. Na druhou stranu v tom už umím chodit. Již dřív jsem ubrala na intenzitě a jsem klidnější. Když cítím podporu rodiny, věřím, že nejde jen o prodlužování kariéry, ale že má návrat smysl a mohu ještě něčeho dosáhnout.

Jako hlavní cíl jste si vytyčila olympijské Tokio. Pojmete příští rok volněji?
Věřím, že mě atletika zase pohltí, byť zatím to ještě nepřišlo. Budu to mít těžké, i u nás mám velkou soupeřku a hrozně nerada prohrávám. Ale díky této vlastnosti jsem se dostala nahoru. Už jen to mě požene. Soutěživost je ve mně pořád, a tak doufám, že když mě nezradí zdraví, mohlo by to být dobré.

Ve skupině jste s letošní vicemistryní Evropy Nikolou Ogrodníkovou. Dřív jste ale tvrdila, že byste s rivalkou nechtěla trénovat…
Nevěřím, že to může fungovat, ale v našem případě je to tak, že jsme každá úplně jiná a nebudeme se moc potkávat. Já vlastně trénuju sama a Nikola bude zase skoro pořád na soustředění s Víťou Veselým. Lišíme se hodně, třeba i tím, že ona je v kalendáři Dukly vyfocená s kočkou a já mám zase ráda psy (směje se). Jsme fakt strašně rozdílné.