Na přelomu tisíciletí brázdili čeští vícebojaři šampionáty a olympiády a sbírali jednu medaili za druhou. Jenže po skončení kariéry Romana Šebrleho nastal propad. Medailový i bodový.

Slavnou kapitolu otevřel olympijským triumfem v roce 1992 Robert Změlík. Za nějaký čas se do špičky dostal Tomáš Dvořák a krátce po něm Šebrle. Na šampionátech a OH posbírali plný tucet medailí.

Jediný, komu se podařilo slavnou éru připomenout, byl Adam Sebastian Helcelet, stříbrný na ME 2016 v Amsterodamu. Startoval i na dvou předcházejících MS, jenže v Dauhá česká stopa úplně chybí.

Čím to? Chybějí vhodní závodníci i trenéři, jakým byl kdysi šéf desetibojařské party na Julisce Zdeněk Váňa?

Puberta děti zastaví

„Důvodů je víc. Jednak u nás momentálně nejsou vhodné typy, jako jsme byli my v devadesátých letech,“ míní Šebrle, první pokořitel hranice 9000 bodů. „Dneska máme zase hodně oštěpařů. V desetiboji snad podobná vlna zase někdy přijde.“

Podle majitele olympijského, světového i evropského zlata dnes existuje řada lákadel, která děti od tréninku odtahují.

„Už to není jako dřív, kdy jsme si chodili za barák zaběhat, a z toho se rodila chuť na atletiku,“ pokračuje.

Vídá to na mladých v období puberty. „Děti atletika baví, ale ve starších kategoriích jich strašně ubývá. Třeba na Mladých Běchovicích bylo mezi prvňáky sedmdesát děcek, ale dorostenci jenom dva,“ upozorňuje. „Přijde krizový věk a vítězí telefony a internet. To se negativně odráží na sportu. Nikomu se nechce zabrat.“

Kritický je trojnásobný mistr světa Dvořák. „Naši kluci nemají čas se tomu věnovat na plný pecky. Neznám dopodrobna jejich tréninkové postupy, ale když se od juniorského věku v některých disciplínách nezlepšili, asi nedělají něco správně,“ říká muž, který byl donedávna šéftrenérem atletické reprezentace.

„Kromě Helceleta máme ještě Jirku Sýkoru a Honzu Doležala, kteří by mohli dělat velké body. Jenže raději někde rajzujou, než aby doma pořádně trénovali,“ tvrdí Dvořák.

Je potřeba i trocha exhibicionismu

Šebrle to vidí podobně. „Nemáme žádného bejčka, který by šel za svým a chtěl se ukázat. K tomu je potřeba i trochu exhibicionismu. Třeba Doležal má velký potenciál. Je mladý a ještě může něco předvést.“

Je trénink desetiboje z atletiky nejnáročnější? „Nejvíc časově. Ráno první přicházíš a večer poslední končíš. Dopoledne se běhají úseky a pilují technické disciplíny. Pak je nutná posilovna a ještě jiná technika. Je to náročné, ale nebolí to jako běžecký trénink na středních tratích,“ říká bývalý všestranný atlet.

První část kariéry strávil ve Váňově skupině. Byly jeho metody výjimečné? „Každý potřebuje něco jiného, ale s Dvořkou nám to u Vaňouse sedělo. Věděl, že se na to musí jít přes rychlost. Byl to náš nejlepší trenér. Nedám na něj dopustit,“ dodává Šebrle.

Co myslíte, přijde doba, kdy budou čeští desetibojaři zase vozit medaile?