Kliknutím zvětšíte„Cíl je jasný, chci postoupit do finále. A v něm se může stát cokoliv,“ spřádá plány člen pražského Olympu.
Formu má. V posledním závodě před MS o dva centimetry překonal osmimetrovou hranici. Povedlo se mu to v sobotu na Velké ceně Nového Města nad Metují.
Cítíte už startovní horečku?
Ani ne. Spíš vstřebávám tréninkové dávky. Mám za sebou týden vysokohorské přípravy v Harrachově a další ve Staré Boleslavi. Tam už jsme začali ladit formu.
Navíc jste absolvoval v Táboře závod. Co vám napověděl výkon 790 centimetrů?
Potvrdilo se, že jsme na dobré cestě. Nevládly příznivé povětrnostní podmínky, byla zima… Se vším jsem se vyrovnal a mohu být spo-kojený. Dokonce i trenér byl.
Šlo vůbec o výkon?
Moc ne. Podobné závody jsou tréninkové. Soustředíme se na techniku. Například v Táboře jsme řešili rozběh. Musím při něm držet vysoká kolena až k prknu.
Na MS odlétáte ve středu a v pátek skáčete. Budete mít dost času na aklimatizaci?
Londýn není Rio. Nemám rád dlouhé čekání. Přijet a závodit. Takže jsme zvolili ideální čas.
V Londýně jste letos už byl a na mítinku Diamantové ligy skončil sedmý. Vyhovuje vám stadion?
Do Londýna jsme jeli hlavně kvůli tomu, abych si vyzkoušel stadion, aby mě pak nerozhodilo nové prostředí. Když jsem na něj přišel, připomněl mi Peking, kde bylo mistrovství světa v roce 2015. Moc příjemná vzpomínka.
V Pekingu jste uspěl a postoupil do finále, na olympiádě ne. Jak kvalifikace prožíváte?
V kvalifikaci mám daleko větší nervy než ve finále. Stojíte tři pokusy od úspěchu, nebo neúspěchu. A pak vám, jako v Riu, schází centimetr.
Kde se ztratil centimetr?
V psychice. Šlo o moji první olympiádu, chtěl jsem se ukázat, potěšit lidi u nás doma. Byl jsem takový stažený, nervózní. Čím víc chcete, tím víc kazíte.
Jak moc vám hraje do karet, že nebude v Londýně startovat obhájce zlata, domácí dálkař Greg Rutherford?
Vůbec ne. Strašná škoda. Mělo jít o poslední závod jeho kariéry. Greg je skvělý kluk. Je mi líto, že nezažije krásné loučení před domácím publikem.
Odpadl vám soupeř a vy ho litujete. Dálkaři mají tak skvělé vztahy?
Někteří ano, nejlepší vztahy mám s Francouzem Kafétienem Gomisem. V roce 2015 se na mistrovství světa těsně nevešel do finále, já ano. Pak jsme se párkrát bavili a náramně si rozuměli. Veliký pohodář a srandista.
Zvláštní moment pro začátek přátelství.
Dost. Můj trenér začal po postupu do finále jásat a neuvědomil si, že Kafétien stojí přímo vedle něj. Pak měl výčitky svědomí. Přišlo mu, že se choval nesportovně. Šel proto za ním a omluvil se. Ale on to vzal úplně v pohodě.
Obraťme list. Jak se vám jeví letošní konkurence v sektoru dálkařů?
Jako velmi silná. Figuruji na jedenáctém místě světových tabulek. Budu mít co dělat, abych postoupil. V Pekingu mi k tomu stačilo 790 centimetrů, teď musím skočit osm metrů.
Počkejte. Osobní rekord máte o 29 centimetrů lepší.
Osmimetrová hranice pro mě stále není běžná, už si na ni ale věřím. Rozhodně nemávnu rukou, když ji skočím.
Co je pro vás víc – výsledek, nebo výkon? Třeba plavci mluvili před mistrovstvím světa hlavně o osobních rekordech.
Na každou velkou akci jedu zaútočit na osobní rekord. Kdybych si měl ale vybrat, zvolím medaili. Zlato za sedm metrů by mi vůbec nevadilo. (směje se)
Světové dálce vládli léta Američané a nyní hrají prim Jihoafričané. Čím si to vysvětlujete?
Těžko říct, šlo o kluky, o kterých jsem nikdy neslyšel, a najednou výkonnostně vylétli. Napište, že mají asi lepšího trenéra. (směje se) Ne, vážně. Dálka je o rychlosti a oni jsou rychlí. V tom to nejspíš bude.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
