Přes osm metrů jste skočil dvakrát, ale až v závěru soutěže. Čím to?
V sektoru se točil vítr. To se pak prkno těžko trefuje.

Jak vysoko plzeňský výsledek stavíte?
810 je už docela slušný výkon. Ovšem já to vnímám i tak, že se mi závod úplně nepovedl. Ani jednou to nebylo ono. Místo toho, abych v posledních metrech šel do frekvence, musel jsem krok před prknem natahovat, a to není pro odraz ideální.

Své velké závody si necháte zvěčnit tetováním na levou paži. Promítne se tam i plzeňský titul?
To ne. Příběh tetování začíná mistrovstvím světa juniorů přes stříbrné halové mistrovství Evropy v Praze až po olympiádu v Riu. Nemám zase tak velké tělo, abych si mohl na kůži zvěčnit každý titul. (směje se) Zvlášť když jich i s halou mám tucet.

Poznáte před závodem nebo už třeba ráno po probuzení, že můžete skočit daleko?
Když ráno vstanu z postele, tak to určitě nevím. Poznat se to dá podle posledních tréninků, určitý signál může dát předzávodní rozcvička. Je to ale individuální. Mám vyzkoušeno, že když se den před startem necítím dobře, obvykle to dopadne dobře.

Musíte si pochvalovat, že vám po loňských problémech letos zdraví slouží.
Měl jsem únavovou zlomeninu v nártu, pak jsem si natrhl lýtko. Teď zdraví drží a s trenérem Pepou Karasem jsme udělali spoustu práce. V nouzovém stavu jsem se snažil trénovat mimo stadion a to bylo fajn.

Jak to probíhalo?
Byl jsem na chatě a vyčistil si hlavu od zaběhlého stereotypu. S přítelkyní a kolegyní z Olympu Terezou Sekyrovou jsme tam měli klid a trénovali podle chuti. Byla to pohoda. Jinak bych v květnu musel kvůli olympijskému limitu závodit. Takhle jsme ale měli zhruba o měsíc víc času.

Letos kvůli čínské nákaze padly mítinky, ME i olympiáda. Někdo to kvůli delší přípravě na hry uvítal. Jak to vnímáte vy?
Každý měl sezonu postavenou jinak. V tuto chvíli mohu říct, že mě přesun olympiády o rok zase tak nemrzí, limit jsem neskočil. Kdyby však sezona probíhala bez omezení, načasovali bychom ji jinak. Na všem špatném může být i něco dobrého. Doufám, že se příští rok povede olympiádu uspořádat a já i další lidé se budou moct líp připravit.

Máte své oblíbené sektory, kde je pravděpodobnější, že se vám tam podaří osm metrů skočit?
Je to Juliska, jeden z nejlepších sektorů je v Táboře a patří k nim i Plzeň. Spousta kluků a holek si tam naskákalo osobáky. Rekord 831 jsem ale skočil před třemi roky na světové univerziádě v Tchaj-peji.

Nepřipadá vám, že dálkařský trénink je kvůli opakování technických prvků jednotvárný?
Ani ne. U skoku do dálky se dá pracovat s různými faktory. Zaměřujeme se víc na rychlost, takže chodíme sprintérské úseky, nebo dostává větší prostor posilovna, odrazy a teprve až potom je na řadě technika. Nestalo se, že by mě trénink nebavil. Dají se vymýšlet různé věci.