Juniorskou kategorii sourozenci letos zakončili naprosto skvěle. Na červencovém ME ve švédském Borasu stáli na stupních vítězů. Michal si pověsil na krk stříbro, jeho o dvě minuty mladší Jakub slavil bronz.

Zkusili všechny vrhy

„Odmalička jsme byli největší ze třídy. Všechny sporty nás bavily ať už fotbal, házená nebo florbal. Všechno jsme dělali naplno a většinou se nám dařilo. Nakonec jsme ve čtrnácti skončili u atletiky,“ vyprávěl Jakub.

Všechno začalo v roce 2014. Na stadion Škodovky přivedl bratry kamarád, který už trénoval vrhy. V té době však o atletice skoro nic nevěděli. „Šli jsme do cizího prostředí, ale to nám nevadilo. Házeli jsme vším možným, což se nám zalíbilo,“ říkal Jakub s tím, že velkou zásluhu na jejich chuti do atletické dřiny měl jejich první trenér Bohuslav Machač. „Díky němu nám atletika přirostla k srdci.“

Zkoušeli všechny vrhačské disciplíny, ale postupně se začali specializovat na disk.

To už bylo v době, kdy přešli k Lucii Plašilové. Ta je v létě přivedla k juniorským medailím, sama letos od Evropské atletiky obdržela ocenění Coaching Award za dlouhodobý přínos královně sportu.

Všechny aktivity nadějné dvojice se odehrávají v Plzni. „Bydlíme tam, trénujeme a za muže Škodovky závodíme v extralize. Nehodláme se nikam stěhovat, i když jsme se stali členy pražského vysokoškolského sportovního centra. Budeme zaměstnáni na poloviční úvazek a stanou se z nás profesionální sportovci,“ nastínil Michal.

Od 1. ledna přecházejí z juniorské kategorie mezi muže. To mimo jiné znamená, že odloží disky vážící 1,75 kg, šedesátimetrové výkony zůstanou v tabulkách jen dílčími osobáky a budou házet dvoukilovým náčiním. S ním mají nejlepší výkony o něco kratší. Michal hodil 56,83 metru, Jakub se dostal na 54,81.

V minulosti reprezentovali na mládežnických šampionátech, ale do letoška na medaile nedosáhli. Do Borasu odjeli s výkony, odpovídajícími pódiovým pozicím. Jakub byl druhý v Evropě a Michal třetí. „Věděli jsme, že na cenné kovy máme. Trochu nepříjemné bylo, že disk byl až v závěru šampionátu, takže jsme se museli celou dobu udržovat a soustředit. Ale nakonec jsme to zvládli,“ usmíval se Jakub.

Od mládí spolu ve všem soutěžili. Teď to není jinak, i když…. „Samozřejmě jsme soupeři, ale při soutěžích se bavíme a konzultujeme situaci. Dřív když jsme v kolektivních sportech něco pokazili, docela jsme do sebe ryli,“ porovnával Michal, který získal v anketě Atlet roku ocenění pro nejlepšího juniora.

Cílí na sedmdesátku

„I ve finále v Borasu jsme si radili, ale zároveň jsme měli v hlavě, že se jedná o největší závod kariéry. Každý jsme chtěli uspět a myslím, že se nám to povedlo,“ pokračoval.

Momentálně sourozenci pobývají v portugalském středisku Albufeira, kde se připravují s reprezentačním koulařem Tomášem Staňkem.

„Už jsme s ním trénovali na soustředění v Domažlicích. Tomáš je na tom fyzicky mnohem líp, ale v některých ukazatelích s ním dokážeme držet krok. Můžeme se toho od něj hodně přiučit,“ poznamenal Jakub. Forejtovi vědí, že nyní se rozhoduje o jejich budoucnosti. „Uvidíme, kam nám to příští sezonu doletí. Věřím, že i s dvoukilovým náčiním přehodíme šedesátku,“ doufal Michal. „Chci dávat disku sto procent a jednou překonat sedmdesát metrů. To je ale ještě hodně vzdálený cíl,“ zasnil se.

Jakub naproti tomu nemá v hlavě konkrétní metu, ale i on míří vysoko. „Rád bych sbíral úspěchy a startoval se světovou elitou na šampionátech,“ dodal.