Střih, Helena Fibingerová dnes. Hlavní manažerka České atletiky, žena, která umí vzít za správné kliky, aby do reprezentantů královny sportu pomohla napumpovat dostatek prostředků. Ale i žena, po které se mnoho lidí v minulosti vozilo. Nezdá se jim, že sport v její době byl čistý, nezdálo se jim její vystupování v Radě České televize. Nezdály se jim další věci spojené s její osobou, dokonce ani její podnikání v pekařině.

Žena, kterou přitom v její závodní kariéře lidi milovali, fandili jí a hnali za světovými rekordy. Mimochodem ten halový, který vydržel dodnes (22,50), byl včera starý přesně na den 43 let. „S bulvárem jsem se i soudila. Sice mi všichni říkali, že jako známá osobnost musím být připravena na zvýšený zájem těchto médií, což beru, ale pouze ve chvíli, kdy něco provedu. A já nic neprovedla,“ říká Helena Fibigerová v rozhovoru pro Deník.

Vitální dáma 

Co se týče dopingu, má také jasno. „Já byla na dopingové kontrole skoro po každém závodě. A že nebyly takové metody jako dneska? Tomu se musím smát a lidé, kteří o tom mluví, většinou nic neví a jen pouští jedovaté sliny. Všechny medaile i rekordy jsem si odpracovala a mám je přesně podle pravidel, nemám se s kým o čem bavit. To je jako kdyby dnes brali řidičáky těm, kteří jezdili v naší době přes obec šedesátkou,“ mává rukou vitální dáma, která už by v sedmdesáti asi neměla zapotřebí nic víc, než si odpočinout a užívat plody své práce.

To ale na Fibigerovou nesedí. Potřebuje být akční, potřebuje, aby byla úspěšnou manažerkou, která sežene dost peněz a která prodá co možná nejvíc rohlíků ze své jihomoravské pekárny. A tak pendluje mezi ministerstvy v Praze a kynárnami v Uherském Ostrohu, ročně najezdí sto tisíc kilometrů. „Pak se ale musím natáhnout na ribstolích a jít si zaběhat do lesa, jemuž se omlouvám, že v něm nechávám svoje starosti,“ usmívá se a dodává s pýchou: „Zase mě ale vidíte v mých sedmdesáti, jakou unesu zátěž. Od úterka do pátku v Praze, pak na Moravě, kde jseme konečně sehnala výbornou vedoucí, na níž je spolehnutí.“

Fibingerová nikdy nechtěla být trenérkou, to ji nelákalo. Sama tvrdí, že to je v podstatě pokračování kariéry závodníka: tréninky, soustředění, závody. „A pořád dokola. Bližší mi bylo být u atletiky jinak, pomoci jí s penězi. Zpočátku jsem sehnala nějaký ten milion, teď už jde spíš o desítky milionů. Díky projektu Česká atletika mohu zůstat u mojí životní lásky, i když jednání bývají mnohdy těžká, lidé z byznysu nejsou žádní prosťáčci,“ říká žena, která ale svým reprezentativním vystupováním je schopná být na tomhle poli úspěšná.

Nově podporuje projekt kladenského klubu A.C. Tepo Kladno, který pořádá velkolepý podnik Kladno hází a Kladenské memoriály. I díky pomoci Heleny Fibingerové byl letošní ročník, který se uskuteční v červnu na stadionu Sletiště, zařazen do Světové atletické tour.

Okouzlení Kladnem 

Proč Kladno? Fibingerovou prý okouzlilo… „Já tam vlastně nikdy nebyla, až loni. A viděla na vlastní oči, že prostředí stadionu Sletiště je úžasné a je to něco, co předběhlo dobu. Na tomto místě se dají dělat báječné výkony. Proto jsem se rozhodla, že jako Česká atletika budeme podporovat nejen halový mítink v Ostravě, ale také letní mítink v Kladně,“ říká jasně s dovětkem, že kromě všech plusů stadionu poznala v Kladně i velmi příjemné a schopné lidi z vedení klubu.

„Konečná vize je, že dostanou milion korun, ale uvidíme, co bude, ještě nás čeká hodně práce. V Kladně se konaly velmi dobře divácky obsazené desetiboje a právě dostat diváky na tak skvělou atletiku bude výzvou,“ dodává majitelka mnoha desítek cenných medailí i rekordů, ale také pěti koček, které si zamilovala a které k jejím životu neodmyslitelně patří.

Však má také kočka podle rčení sedm životů, ty by k naplnění životních tužeb pořád nesmírně vitální Heleně Fibingerové možná ani nestačily.

Vzpomínka na zlaté Helsinky

My byli tehdy v roce 1983 na soustředění ve francouzském Font Romeu a můj otec byl nemocný, bylo mu pětasedmdesát. Zemřel, ale maminka byla tak silná žena, že mi to před šampionátem nechtěla říkat. Když jsem se vrátila domů, už byl otec pochován. Vzhledem k tomu, že rodiče považuji za nejlepší lidi mého života, bylo pro mě mistrovství v Helsinkách velmi těžké, i proto jsem svůj úspěch a zlatou medaili tak prožívala.