Teprve sedmnáctiletá atletka z Bořitova na Blanensku a čerstvá mistryně republiky se tuto metu pokusí zdolat v páteční kvalifikaci. „Pod tlakem se necítím. Mezi českými atlety jsem nejmladší a navíc nejsem žádná hvězda," říká Hrubá před startem.

Doléhá na vás atmosféra první velké seniorské akce?
Dokud jsem byla stranou dění, tak ani ne. Ve středu jsme se přesunuli do Prahy a tam už trochu jo.

Cítíte tlak na svou osobu?
To zas ne. Ode mě se toho tolik neočekává, nejsem žádná hvězda. Třeba v případě Zuzany Hejnové nebo Pavla Masláka je to úplně něco jiného.

Zamlouvá se vám povrch výškařského sektoru?
Je stejný, na kterém se závodilo už minulý rok při mítinku Prague Indoor. Znám ho, je pružný a to mi sedí. Tehdy jsem skočila 185 centimetrů. Doufám, že to v pátek bude víc.

Už víte, kolik bude potřeba skočit na účast ve finále?
Ještě ne. Ale limit pro finále bude někde kolem 192 až 194 centimetrů.

Nejraději mám Rosolovou

To je pro vás pořád ještě dost vysoko…
Musím překonat osobák, a to o dost. Finále je sen, to je pravda. Zatím se cítím opravdu skvěle a snad mi vydrží forma. Kvalifikace je v pátek ve čtyři hodiny odpoledne. Finále pak v sobotu od půl páté odpoledne.

Čeká se vyprodaná O2 arena. Obáváte se atmosféry?
Vždycky se při závodě snažím jet sama na sebe. Na okolí se moc nesoustředím. Minulý rok přišla na mítink také plná hala a zvládla jsem to.

V české výpravě jste benjamínek. Dobírají si vás ostatní?
Už jsem se otrkala na mistrovství Evropy družstev v německém Brunšviku v minulém roce. Ostatní se se mnou normálně bavili a byli příjemní. Radili mi a snažili se mě začlenit do kolektivu. Podobné to je i teď.

Čeští atleti bydlí při šampionátu pohromadě. S kým sdílíte pokoj?
S překážkářkou Lucií Koudelovou, která závodí za brněnský Olymp.

Domluvili jste si to tak spolu?
Ne, Tomáš Dvořák (šéftrenér českých atletů – pozn. redakce) to takhle rozdělil. (úsměv) Je jí kolem dvaceti let, takže ke mně věkově pasuje.

Ke kterému z českých závodníků nejvíc vzhlížíte?
Nejraději mám asi Denisu Rosolovou. V Brunšviku jsme byli po závodech chvíli posedět a moc dobře se s ní povídalo.