Jen do neděle, kdy v Kladně závěrečným pokusem 83,85 metru vyhrál mistrovství republiky. V přímém souboji se svým kolegou ze skupiny Jana Železného Jaroslavem Jílkem ho v tabulkách odsunul na čtvrté místo a cesta do Berlína se tak otevřela. Tomu se říká majstrštyk, závodník Dukly napsal další příběh.

„Bylo to trošku dramatické, všechno se naštěstí sešlo,“ usmíval se Frydrych. „Konečně mě netrápily bolavé paty, trenér mi hodně radil, co je potřeba změnit. Patří mu obrovský dík, že se mnou léta pracuje a stále hledá cesty, jak se dostat z lapálií a zlepšit moje výsledky,“ sklonil poklonu kouči a světovému rekordmanovi.

V závodě musí sestřelit i přítele

Jeden se radoval, druhý smutnil. Takový už je sport. „S Jardou se hecujeme a roztleskáváme. Všichni ze skupiny spolu prakticky žijeme a podporujeme se. Vlastní boj v sektoru ale vede každý sám. I když jde o přítele, je jasné, že ho musím sestřelit.“

Letošní výkony českých oštěpařů
1. Jakub Vadlejch 89,02
2. Petr Frydrych 83,85
3. Vítězslav Veselý 82,30
4. Jaroslav Jílek 81,44

Cílem klatovského rodáka bylo dostat se ze čtvrtého místa. „Cítil jsem motivaci. Asi mě takové situace psychicky mobilizují a přinutí víc zabojovat,“ vzpomněl na loňský závod slovenské extraligy v Šamoríně, kde se za minutu dvanáct probil do nominace na MS v Londýně.

A nejen to. U Temže nakonec vybojoval senzační bronz. Na okolnosti, že osobním rekordem 88,32 metru v poslední sérii odsunul z medailové pozice olympijského vítěze Thomase Rohlera, nebere ohled. „To první je shoda náhod, to druhé už zase minulost. Víc bych v tom nehledal. Mám akorát pár zkušeností. Pokaždé ale nejsem takového vzepětí schopen“ pokyvoval hlavou dvoumetrový obr.

Je na tom stejně jako v Londýně

Nechce hovořit o načasování formy. „Raději bych měl jistotu nominace už od května,“ ušklíbne se. „Na jaře jsem ovšem závodil špatně. Vyšlo to až na konci července, a stálo to pěkné nervy. O to víc mě teď pocit úspěchu uspokojuje,“ pokračoval třicetiletý oštěpař, jehož po většinu kariéry brzdí zdravotní trable.

Směrem k mistrovství Evropy nespřádá žádné zvláštní plány. „Musím se zmobilizovat a dostat na hranu svých možností. Loni jsem si v Londýně dokázal, že pro mě velký závod neznamená mentální blok,“ připomněl.

„V Berlíně nemám co ztratit. Jsem na tom stejně jako loni. Všechno se uvidí až na place,“ přemítal vrhač, jenž stál před rokem na stupních vítězů se zlatým Němcem Johannesem Vetterem a stříbrným parťákem Jakubem Vadlejchem.

Přiveze cenný kov i letos?