Kliknutím zvětšíteZaběhnout český rekord je vždycky něco mimořádného. Myslel jste před pařížským mítinkem na rychlý čas?
Už předchozí rekord měl svou hodnotu. Teď jsem si říkal, že by mohlo jít o kvalitní běh, ale tak rychlý jsem nečekal. V Paříži byly skvělé podmínky. Až před náběhem do posledního kola jsem na tabuli zahlédl čas 2:38 a říkal si: „Pořád jsi v pohodě, a když přitlačíš, bude to na rekord.“ Tohle přesně mi proběhlo hlavou a plán se začínal rýsovat. Poslední dvoustovku se povedlo zrychlit a vyšlo to pod 3:33. Absolutní bomba.
V květnu jste si přitom stěžoval na zdravotní potíže a v prognózách jste byl hodně opatrný. Překvapila vás současná forma?
Koncem dubna to se mnou nevypadalo vůbec dobře. V květnu jsem už sice trénoval, ale spíš jsem si tak hrál. Žádný těžký trénink do zakyselení. Až v týdnu před Odložilovým memoriálem jsem si na jeden trénink obul tretry. Na Julisce mě výkon a projev překvapil. Nakopl mě a odjel jsem makat do Svatého Mořice. Tam už jsem se cítil skvěle a odvedl kvalitní práci. Všechno se otočilo a věděl jsem, že forma přichází. Ale v květnu by mě ani nenapadlo, že koncem června překonám rekord.
Momentálně vás nic neomezuje?
Koho nic nebolí, nežije… (směje se) Nebylo by asi normální, kdyby mě při současné zátěži a intenzitě nic nebolelo. Obzvlášť, když už jsem třicátník. Nějaké bolístky mám, ale mohu říct, že nejde o nic, co by mě omezovalo v přípravě a ohrožovalo účast v dalších závodech.
Když jste loni přestupoval do polské tréninkové skupiny, říkal jste, že je vaším cílem prohánět Afričany. Už ta doba nastala, nebo ještě musíte přidat?
V Paříži jsem doběhl ve světové konkurenci pátý. Takové výsledky beru, to je extratřída. Musím stabilizovat výkony na této hranici, a pak budu bojovat s Afričany až do konce. Samozřejmě stále budeme pracovat na tom, abych byl lepší, ale jsem u Poláků teprve chvíli. Jsem ovšem přesvědčený, že to půjde a moje výkonnost vyletí ještě nahoru.
Je „polský“ trénink náročnější, než jste byl v minulých sezonách zvyklý?
Je náročný a úplně jiný. Neplýtváme časem. Tomasz Lewandowski, náš trenér, téměř nevede volné klusání. Každý den se něco děje. Tělo musí být v pohodě. Jinak není šance, aby program zvládlo, vydrželo a ještě se dostalo do formy. Držíme se programu, který má jasný systém.
Můžete být konkrétnější?
Hodně pracujeme na doplňkových cvičeních, posilování a protahování. To je hodně důležité.
V Paříži jste porazil mistra Evropy Filipa Ingebrigtsena. Zvýšilo se vám před srpnovým šampionátem v Berlíně sebevědomí?
Samozřejmě z toho mám radost, ale jedním výsledkem se nic nezměnilo. Vím, co je potřeba udělat, abych Filipa porazil. Spíš si ale myslím, že víc, než by se mi zvedlo sebevědomí, tak jsem bratrům Ingebrigtsenům nasadil brouka do hlavy. Tohle totiž nečekali. Aspoň mají do Berlína o čem přemýšlet. (směje se)
Loni jste na MS v Londýně skončil pátý a byl třetím Evropanem právě za Norem Ingebrigtsenem. Když už jste ho porazil v Paříži, myslíte i na jeho další skalp v Německu?
Jistě. Cílem je medaile, ale v Berlíně nebude jenom Ingebrigtsen. Nemohu myslet jen na jednoho závodníka. Bude to celkově náročné. Musím se velice dobře připravit.
Co vás do šampionátu ještě čeká?
Můj program je jasný. Pokračuji v tréninku se skupinou ve vysoké nadmořské výšce ve Svatém Mořici, kde budu až do konce července.
A závodit budete kde?
Čekají mě mítinky Diamantové ligy v Rabatu a v Monaku. Na nich bych chtěl vybojovat nějaké body, protože mám stále šanci kvalifikovat se do „diamantového“ finále v Curychu. Posledním startem před Berlínem bude mistrovství republiky v Kladně.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
