Na závod v jihošpanělské metropoli hodně spoléhala. „Pokud by to nevyšlo, byla by poslední šance na Pražském maratonu, ale jsem moc ráda, že na to nedojde a povedlo se to v Seville,“ usmívá se svěřenkyně Vladimíra Bartůňka.

Start pod Eiffelovou věží bude pro rodačka z České Lípy druhou olympijskou zkušeností. A netají se tím, že by po Tokiu, respektive Sapporu, ráda skončila výš než na 58. místě při rozpačité covidové premiéře.

Běžela na ovesnou kaši a kousek banánu

„Ve Španělsku se i na jiných místech běhají rychlé časy a rekordy. Tratě tam jsou obecně rovinaté a bývá tam příjemné podnebí. Startovaly jsme v půl deváté ráno a snad jen poslední půlhodinku jsem cítila, že se přehřívám. Mohlo být dvacet stupňů, ale když se běželo ve stínu, což bylo poměrně často, tak to bylo fajn,“ líčí.

Druhý den mistrovství České republiky v atletice.
Zkušení borci i benjamínci. Na šampionát do Skotska odjede 23 českých atletů

Vstávala v půl šesté a před startem toho nikdy moc nesní. „Dala jsem si akorát ovesnou kaši a kousek banánu. Při běhu do sebe liju iontové nápoje a polykám gely. Na jídlo není pomyšlení ani hodně dlouho po závodě. Žaludek je ještě celý stažený. I když bych měla chuť, tak to chce čas. Organismus se musí vrátit do normálních kolejí,“ usmívá se.

Všestranná vytrvalkyně, která kromě silnice běhá i na dráze, závodí do vrchu a zvládá krosy, je druhou olympioničkou na nejdelší distanci. Do Paříže se před ní kvalifikovala česká rekordmanka Moira Stewartová, a tak poslední den olympijských her poběží ve dvojici.

S vodičem se vůbec nepotkala

Trefit se do času, který zajišťuje olympijský start, nebylo úplně snadné. „Měla jsem plán, že bych měla běžet se třetí skupinou, ale vůbec jsem s ní nepotkala. V tlačenici jsem totiž vyběhla trošičku svižněji, aby mě soupeři nepošlapali, a pak jsem se zařadila do jiné skupinky,“ vykládá brzy osmadvacetiletá Tereza Hrochová.

„Věděla jsem, že je to na můj vkus trochu přepálený, ale v tu chvíli nemělo smysl zpomalovat a hledat původního vodiče. Cítila jsem, že to půjde,“ říká vytrvalkyně, jejíž organismus se v těchto dnech vzpamatovává z absolvování distance dlouhé 42,195 kilometru. „Jde o to, abych mohla zase začít fungovat. Spíš se plazím, než chodím,“ přiznává reprezentantka Škody Plzeň.

Tomas Järvinen při tréninku v hale ve Stromovce
Talent Järvinen: vícebojař či skokan? Jdou mi skoro všechny disciplíny, říká

Do olympiády se už na start žádného maratonu nepostaví. Šetřit se ale nehodlá. „Kvalifikovala jsem se na mistrovství Evropy v Římě, kde poběžím půlmaraton. Co dalšího se bude dít, ještě nemáme s trenérem ujasněné. Já bych tedy nejraději závodila pořád, ale to asi nepůjde. Budu se muset umravnit,“ culí se.

Pořadatelé jsou schopní všeho

Po návratu ze Sevilly si už začala shánět informace o pařížské trati. „Zjistila jsem, že se poběží 11. srpna, což je závěrečný den olympiády, a že by se mělo jednat o jednoduchý okruh. Doufám, že se bude startovat ráno, a ne jako na mistrovství Evropy v Mnichově, kdy jsme běžely přes poledne,“ vzpomíná na rok 2022, kde se navzdory problémům na občerstvovacím boxu dostala do cíle jako první Češka.

Dálkař Radek Juška
Už žádné přešlapy? Ve skoku do dálky se chystá revoluce, legenda je zhnusena

„Jsem zvědavá, co si na nás pořadatelé v Paříži vymyslí. Jsou schopní všeho, ale už se tam moc těším. A až odezní únava, budou se těšit i moje nohy,“ směje se běžkyně, která začala využívat podpory týmu RunCzech Racing, kde jako koordinátorka působí bývalá maratonská rekordmanka Eva Vrabcová-Nývltová.