„Poslední výkony byly lepší, než jsem si představoval. Jsem za ně rád, ale je to dvousečný. Před Hodonínem i po něm jsem bojoval s infekcí, takže jsem si sice dvakrát zazávodil, ale mezitím jsem netrénoval tak, jak by se před vrcholem sezony patřilo,“ říkal před odletem devětatřicetiletý závodník Dukly a držitel šesti medailí z globálních soutěží.

Co jste stihl odtrénovat?
Mám za sebou jen pět dní ostřejší přípravy. Uvidím, jak budu vypadat v dějišti šampionátu. Je to trochu otevřený. Samozřejmě se budu chtít udržet na vlně, na níž jsem naskočil v Hodoníně, a házet za osmdesátku.

Oštěpař Jakub Vadlech.
Na světový šampionát pojede 24 českých atletů. Největší šanci budou mít oštěpaři

Tu bude potřeba na šampionátu přehodit už kvalifikaci, což je specifický závod se třemi pokusy. Jak je ošidný?
Ještě nevím, jaký bude limit, ale protože se letos hází daleko, bude pravděpodobně nastavený hodně vysoko. Odhaduji, že to může být i 84 metrů. O metry se ale v kvalifikaci úplně nehraje. Důležité je umístit v tuctu závodníků, kteří postupují do finále.

V Eugene jste během své bohaté kariéry závodil. Jak se vám to tam zamlouvá?
Startoval jsem dvakrát na Diamantové lize, ale naposledy to bylo asi před osmi lety. Na zrekonstruovaném stadionu jsem ještě nezávodil. Není velký, je otevřený a většinou tam foukal protivítr. Teď tam mohou být podmínky dost podobné, protože ani po rekonstrukci nejsou tribuny v zatáčkách moc vysoké. Navíc tam je oštěpařský sektor jen na jedné straně, ale uvidíme.

Problémem bývá spánek

Budete se muset vypořádat i s devítihodinovým časovým posunem. Jaké s tím máte zkušenosti?
Vždycky, když se závodí v místě s větším časovým posunem, říkáme, co hodina, to den na zvyknutí. Po příletu máme dost času na srovnání. Myslím, že je to jedenáct dní před kvalifikací, a to by mělo stačit.

Koulař Tomáš Staněk.
Berle místo koule. Tomáš Staněk je rád, že v sobě našel srdce bojovníka

Jaké problémy přináší aklimatizace?
Hlavně se spánkem. Hůř se mi synchronizuje, když letím na západ než na východ, což je případ cesty k pacifickému pobřeží USA. Dobrou radou je vydržet vzhůru v letadle, doletět tam unavený a usnout až v hotelu. Tím se člověk líp přizpůsobí na místní čas. Ze začátku trochu trpím, ale snad to v pohodě zvládnu.

Co se dá kromě zvykání na odlišné časové pásmo udělat v posledních dnech přípravy?
V dějišti šampionátu se tréninkem už nic nedožene. Spíš je potřeba se na závod dobře naladit, aby bylo tělo správně uvolněné, ale přitom aktivní. Nesmí se moc divočit, spíš to jen tak lechtat. (usmívá se)

Jakou roli pro vás na mistrovství světa hraje fakt, že jste sám sobě trenérem?
Mohu se opřít o zkušenosti. Vím, jak to na velkých akcích chodí, a jak se tam mám chovat. Ovšem vždycky je lepší mít možnost se k někomu přidat. Proto jsem domluvený s Kubou Vadlejchem a Nikol Ogrodníkovou. Budeme tam tři čeští oštěpaři, takže se připojím ke skupině Jana Železného a tréninky spojíme. Pro mě to není nic nového. Ptal jsem se Železňáka, jestli to mohu takhle udělat, a říkal, že to bude fajn. Jsem rád, že nebudu o samotě. (usmívá se)

Parťáci i rivalové

S Jakubem Vadlejchem jste ve světové špičce, v červnu jste ho porazil na mistrovství ČR. Panuje mezi vámi rivalita?
Se všemi oštěpaři jsme dobrá parta. Zároveň - včetně Kuby - jsme rivalové, ale máme korektní vztahy. Vždycky si to rozdáme až v sektoru. Tam už jede každý sám za sebe.

Druhý den atletického mistrovství ČR přinesl skvělé výkony.
Veselý na mistráku porazil Vadlejcha. Krsek znovu ukázal záda Šormovi s Maslákem

Loni na olympiádě v Tokiu jste poslední den her vybojovali pro českou atletiku stříbro a bronz. Nechystáte podobné překvapení i v Oregonu?
Kuba je nejžhavějším želízkem české výpravy. Bude dobře připravený a pověst naší atletiky může opět zachraňovat. Co se týká mě, budu postupovat podobně jako v Tokiu po malých krůčcích. V kvalifikaci se uvidí, jestli mohu pomýšlet na něco dalšího. Nejsem adept na medaili, ale vždycky se mohou odehrát nějaká překvapení. (usmívá se)

Ve váš prospěch hovoří letité zkušenosti. V čem se mohou projevit?
Vím, že si nemusím nic dokazovat, a je fajn, že jsem toho hodně zažil, a jen tak mě něco nerozhodí. Tudíž by mě neměla tolik svazovat ruce nervozita a měl bych umět prodat svůj potenciál. Na velkých akcích nebývá jednoduché se uvolnit a oprostit se od tíhy okamžiku, ale pro mě by to mohlo znamenat výhodu.