„Vítej, zlatý hattricku,“ pobavil třiatřicetiletý závodník Dukly Praha na slavnostním vyhlášení v pražském hotelu Ambassador-Zlatá husa výrokem televizního komentátora, který tak v roce 2001 přivítal třetí zlatou medaili českých hokejistů.

Z českých atletů jste měl nejlepší sezonu, jak se za ní ohlížíte?
Sezona byla téměř perfektní. V Budapešti to byla placka, sice bronzová, ale byla tam. To byla malinká kaňka, na druhou stranu je to už třetí světová medaile a chtěl bych ještě tři. To se neomrzí… (usmívá se) Skvělých okamžiků bylo letos víc. Určitě vypíchnu světový výkon roku z Turku a finále Diamantovky v Eugene, kde se mi povedlo porazit indického rivala Níradže Čopru.

Spojení Jakuba Vadlejcha s Janem Železným přináší dlouhodobě špičkové výsledky
Je fajn, že Kuba neměl moc dobrou techniku a udělal medaili, říká Železný

S jakým odhodláním koncem listopadu nastoupíte do přípravy na olympijskou sezonu?
Všechno ukazuje, že jsme na dobré cestě. V přípravě se toho moc měnit nebude. Bude to chtít vydržet zdravý a překousat tréninkové dávky. Pak ať se svět těší.

Atleti nemají zimní přípravu rádi, jak je to u vás?
Příprava bolí, ale já si užívám i bolest. Mám rád každý moment své kariéry a nikdy bych neudělal nic jinak.

V Paříži budu chtít hodit o centimetr dál než ostatní

Přemýšlíte už pařížské olympiádě, která bude vrcholem sezony 2024?
Budou proti mě stát tři extrémně silní Indové, v olympijské sezoně se určitě zlepší Němci. Do Paříže se těším. Očekávám líté boje, všichni budou chtít hodit maximum, ale nemám se čeho bát. Budu chtít hodit o centimetr dál než ostatní. (směje se) A kdyby tam zahráli českou hymnu, bylo by to něco fantastického.

Momentálně prožíváte nejkrásnější dny v roce. Co si jste dopřával?
Tohle je jediný čas, kdy si od atletiky opravdu odpočinu. A ono je to potřeba. V tréninkovém a závodním období oštěpem žiju od rána do večera. V těchto týdnech nabírám nové síly, abych do přípravy na olympijskou sezonu vlétl v absolutní pohodě.

Zdroj: Ivana Roháčková

Volno jste měl od 20. září. Jak jste si ho užíval?
S manželkou a jedenapůlroční dcerou Emmou jsme dovolenku začali pobytem na šumavské chalupě, což je moje srdcová záležitost. Mimo jiné jsme dvakrát navštívili rodinu koulaře Tomáše Staňka, který poblíž také chalupaří. Potom jsme jeli do Turecka a byli jsme v Tatrách.

Tam obvykle začínáte s tréninkem…
Od rána do večera jsme chodili na túry a párkrát jsme to tak natáhli, že jsme se do hotelu vrátili až za tmy. Bylo to ale jenom o chození. Do ruky jsem nevzal činku nebo něco podobného, ale byl to správný základ, abych pak opravdové tréninky zvládal.

Na Šumavě vyrážel na silniční karbonové raketě

Dostal jste se i k činnostem, na které normálně nemá vůbec čas?
Na Šumavě jsem si zajezdil na kole a byla to úplná paráda. Šlapání mám hrozně rád, ale v sezoně to s oštěpařským tréninkem nejde moc dohromady. Mám sedmikilovou silniční karbonovou raketu. Na Šumavě je malý provoz a je tam spousta míst, kam rád zajedu.

Kam jste vyrážel?
Mám kopce rád, jedu je pomalu, ale dojedu třeba na Kvildu. Kdysi, když jsem kolo ještě víc zapojoval do tréninku, jsem třeba pět dní za sebou ujel sto kilometrů. Vytrvalost mám, jen váha oštěpaře je trochu proti. Bohužel na ježdění nebylo tolik času, ale jednou si to po skončení kariéry vynahradím. To budu jezdit mnohem víc. (usmívá se)

Jakub Vadlejch slaví bronzovou medaili
Medaile znamená obrovskou motivaci, prohlásil Vadlejch po budapešťském bronzu

V minulé sezoně jste fanoušky potěšil prvním hodem přes magickou hranici 90 metrů. Letos to nevyšlo, schoval jste si devadesátku na Paříž?
Letošní sezona byla ukázkou toho, že oštěp je každý rok jiný. Loni nás sedm přehodilo 89 metrů, letos jsem byl jediný. Neházelo se tak daleko, ale příští rok může být o něčem jiném. Věřím, že devítka na začátku bude.