Svým posledním kvalifikačním pokusem ji vyřadila Barbora Špotáková a o kousíček prohrála s Irenou Šedivou. Proč zmiňujeme závodnici ze země vycházejícího slunce? Důvodem je její trenér. Jmenuje se David Sekerák, mimochodem bývalý domažlický oštěpař. S Harukou se potkal loni na podzim na oštěpařském semináři ve finském Kuortane, kde v tu dobu měly Japonky soustředění.

Všechno začalo povídáním

„Sledoval jsem je a s Harukou jsme si začali povídat. Dozvěděl jsem se, že studuje na univerzitě v Tokiu a že nemá trenéra. Z legrace jsem navrhl, aby přijela do Česka, že ji zařadím do skupiny,“ vyprávěl čtyřiačtyřicetiletý kouč.

Velikého překvapení se dočkal zhruba o měsíc později, když mu přišel mail s dotazem, jestli svou nabídku myslel vážně a že by do Domažlic klidně přijela. „Domluvili jsme se a na jaře jsme spolu dva měsíce trénovali. Trochu bylo potřeba změnit její fyzické parametry a v květnu odjela na japonské závody.“

Sekerákův trénink se projevil – v Ósace výkonem 64,36 zlepšila národní rekord. „Před mistrovstvím světa byla zase tři měsíce u nás. Dokonce házela mimo soutěž na mistrovství republiky v Brně, kam přijela rovnou z Neapole. Tam získala stříbro na univerziádě,“ říkal trenér, který je v Dauhá členem japonské výpravy.

Sekerák konstatuje, že jeho svěřenkyně je „tvárná“. Oštěp dělá pět let. Před tím plavala a hrála badminton. „Asi věděla, že máme dva světové rekordmany, ale řekněte mi, která Češka by v jednadvaceti letech letěla přes půl světa za trenérem, kterého vůbec nezná? Ale my si sedli. A i když mluvím jen lámanou angličtinou, strašně se nasmějeme. Je pozitivní a za všechno vděčná a děkuje. Je úplně jiná než její čeští vrstevníci,“ pokyvoval kouč hlavou.

„Pokud nenastanou nějaké problémy, může za dva tři roky házet k sedmdesátce. To říkám na rovinu,“ vyřkl odvážnou prognózu. V Dauhá měla v kvalifikaci trochu smůly, výkonem 60,84 metru za svými nejlepšími hody zaostala. To ji stálo postup mezi elitu.

Nejhorší možný scénář

„Když Haruku posledním pokusem přeskočila Chorvatka Kolaková, začal jsem tušit problém. Scénář byl asi ten nejhorší možný: třinácté místo a dvanáctá Češka o šest centimetrů víc… Přitom by bylo krásné mít ve finále tři české závodnice a Haruku k tomu. To by se česká oštěpařská škola ukázala naplno,“ přemítal.

„Jsme hodně zklamaní, chvilku to bude bolet. Na šampionát jsme se připravovali dva a půl měsíce a pak se stane tohle. Nedá se nic dělat. Už jsme rozebírali přípravu a spolupráci na příští rok směrem k olympiádě v Tokiu. Tak doufám, že tam budeme mít víc štěstí. Potenciál má veliký. Jen škoda, že se neukázal již v Dauhá.“