Pro české fanoušky není neznámým skokanem. Zkraje února vyhrál výborným výkonem 236 cm Hustopečské skákání, což je jeho absolutním maximum (pod širým nebem má osobní rekord o centimetr nižší).

A navíc se mu Česku zalíbilo. Od zimy se vlastně stalo jeho druhým domovem. Na žádném stadionu střediskového centra ho ale nepotkáte. Trénuje ve středočeských Nehvizdech, kde má na všechno klid.

Jak jste objevil tuto atletice zaslíbenou baštu ve středních Čechách?
Česká republika je krásná země, a proto jsme se po skončení halové sezony rozhodli tady zůstat a Nehvizdy se ukázaly jako ideální místo.

Jak to řešíte s trenérem, je v Česku s vámi, nebo se domlouváte na dálku?
Trenér Kim Do-kyun je celou dobu se mnou, což je pro mě nesporná výhoda. I díky němu mohu být s celou sezonou spokojený.

Koulař Tomáš Staněk vybojoval na ME bronzovou medaili.
Staněk se rozhodoval mezi koulí a oštěpem: Napadlo mě, jestli jsem volil dobře

Jak dlouho spolupracujete?
Poznali jsme se v roce 2018. V té době jsem nebyl v psychické pohodě, ale trenér mi neskutečně pomohl a motivoval mě k další práci. Zesílil jsem a začal se zlepšovat. Připravuje mě hlavně po mentální stránce a na trénincích se zaměřujeme na kvalitu provedení.

Slíbil jste pořadatelům halového mítinku Hvězdy v Nehvizdech, že tam stejně jako letos nastoupíte?
Ano, minulý rok jsem v Česku začal halovou sezonu úspěšně, a tak doufám, že to zopakuju i příští rok. Trochu mě mrzí, že jsem v Nehvizdech posledně nepředvedl svůj obvyklý výkon, ale věřím, že to příště napravím.

V tréninku skočil jako mistr Evropy

V den finále skoku do výšky na nedávném ME v Mnichově trénoval Sang-hyeok Woo mezi poli na stadionku v Nehvizdech. „Sledoval jsem jeho skoky a nemusel se pak večer ani dívat na televizi. Sang-hyeok Woo totiž zdolal stejnou výšku jako vítězný Ital Tamberi na Olympijském stadionu. Navíc jsem těch 230 centimetrů viděl na vlastní oči,“ usmíval se Tomáš Vojtek, trenér a funkcionář AK Sokol Nehvizdy.

Skok do výšky vyžaduje enormní soustředění a pevné nervy. Získal jste letošní medaile právě díky tomu?
Jinak to nejde. Při každé příležitosti chci předvést to nejlepší a po celou dobu závodu se snažím maximálně soustředit.

Ve světové elitě se vyskytují různí výškaři. Patříte mezi uzavřenější typy jako je Mutaz Baršim, nebo jste z rodu klaunů podobně jako Gianmarco Tamberi?
Mám asi od každého kousek. Důležité je být koncentrovaný, ale zároveň si chci závod náležitě užít.

Korejští sportovci se ponejvíce prosazují v bojových sportech, zkoušel jste je také?
Kdepak. Žádný bojový sport jsem si nikdy nevyzkoušel. Začal jsem rovnou s atletikou, protože jsem rád běhal. A běh miluji dodnes.

Jak to bylo s vašimi atletickými začátky, prý jste v dětství utrpěl nepříjemný úraz?
Když mi bylo deset let, měl jsem nehodu na přechodu pro chodce. Pravou nohu mám o 15 milimetrů kratší než levou, a to vyžaduje odlišnosti v tréninku.

Čtvrtstoletí. Tak dlouho drží Jiří Mužík český rekord na 400 metrů překážek.
Mužík: Říkat si příště se nemusí vyplatit. Člověk nikdy neví, kdy přijde konec

Před jedenácti lety se v Koreji konalo mistrovství světa. Sledoval jste už v té době atletický výkvět?
Tenkrát jsem byl středoškolským studentem a mistrovství světa jsem si nenechal ujít. Nejlepší skokani do výšky pro mě byli inspirací. Ta motivace a touha mě provází až do dnešních dnů.

Nyní se v Nehvizdech připravujete na poslední vrchol sezony, kterým je 7. září finále Diamantové ligy v Curychu. Myslíte na prvenství?
Dáváme do přípravy veškeré úsilí a udělám všechno, co budu moct, abych v Curychu vyhrál.

Měříte 188 centimetrů, což není výškaře moc. Není to trochu nevýhoda?
Slavný Švéd Stefan Holm byl ještě o sedm centimetrů nižší a skočil 240. Snažím se jít podobnou cestou a trochu se od něj učím. Chci se přeskočit o půl metru. To znamená zlepšit se na 238 centimetrů.