„Trochu jsem asi všechny vyinfarktil, naštěstí to tam je,“ ulevil si vrhač Dukly. „Soustředil jsem hlavně na to, abych hlavně nepřešlápl. Začal jsem volně. Nevzaly mi to prsty a hned to bylo o půl metru míň. U druhého pokusu to samý. Tam se mi to úplně nepodařilo nakopnout. A u toho třetího jsem si říkal: tak vabank. Zase jsem to netrefil na prsty, ale tím, že to bylo rozjetý, tak to přelítlo čáru.“

Vítězné gesto bylo znamením úlevy. „Už dlouho jsem nezůstal v kvalifikaci. Je to těžší, zvlášť když poslední dobou to v týmu úplně nepadá. A tak by bylo blbý neprojít kvalifikací. Jsem rád, že jsem postoupil. Dělám to proto, abych házel finále. Myslím, že kdybych ten třetí pokus nehodil za lajnu, tak jsem s prominutím za vola, protože mám na úplně jiný metry.“

Všichni teď hází daleko. Ve své skupině skončil Staněk šestý. „Je to holt blbá disciplína, asi přejdu na maraton. Ale ne tady, budou muset dát šampionát někam do Grónska,“ rozesmál se. A co myslel jinými metry? „Jiné metry znamená plus jeden… No, dvacet dva.“

Daň kvalifikace

V srpnu ho zlobila technika a po posledním mítinku Diamantové ligy ji s trenérem Janem Tylčem dolaďovali. Zlepšila se?

„Na tréninku jsem spokojený, ale dneska ne. Je to daň kvalifikace. Snažíte se to dělat opatrně. A hodit 21 metrů na jistotu zase tolik lidí na světě nedokáže. Sice limit splnilo osm lidí, ale Srb Simančevič do toho šel naplno, Novozélanďan Walsh si to může se svojí skoro neomylnou technikou dovolit. Ale já jsem prostě takovej trouba, že to házím opatrně, a pak mě to stresuje,“ vysvětlil.

Co může čekat od finále? „Tak to nevím, když na tom budu dobře, může z toho být nejlepší výkon sezony, protože těch 21,67 z Domažlic nebylo správnou technikou. V rotaci mám mnohem větší rychlost a dá se z toho určitě hodit dobrý výkon. Tak jsem si to trochu osahal a ve finále už do toho budu muset jít zostra,“ dodal.