I když se to nezdá, matka dvouletého syna Kaapa je schopná hodně stíhat. Třeba na dubnovém soustředění v italském Melagu byla dcera české matky a finského otce bez svého partnera Filipa Sasínka, který ve stejnou dobu trénoval v Jihoafrické republice.

„Byl to docela záhul. Kaapa mi sice dopoledne fyzioterapeutka Verča pohlídala, ale pauzy mezi tréninky a večery byly dost náročný,“ vzpomínala inženýrka architektury.

Vadily jí dlouhé jízdy tramvají

Výhodou je, že umí hospodařit s časem, a tak ji role matky a vrcholové atletky neděsí. „Nemám žádné prostoje, dřív mi vadilo plýtvání časem. Třeba mě štvalo, když jsem jela dlouho tramvají. Teď čas dokážu lépe využít,“ přemítala jednatřicetiletá běžkyně.

Minulý měsíc Filip ohlásil přestup do skupiny Jakuba Holuši. Se svým trenérem z Hodonína Antonínem Slezákem se vídali čím dále méně. „Co jsme po narození Kaapa začali bydlet v Praze, vyšlo najevo, že je to z Prahy do Hodonína přece jen trochu z ruky. Situace dospěla k tomu, že se rozešli,“ přiblížila situaci.

Letos padl na pražském maratonu nový rekord
Mutiso splnil slib. Pokořil rekord pražského maratonu. Stewartová byla sedmá

Sama ví, že kontakt s trenérem je důležitý. „Myslím, že udělali správné rozhodnutí,“ poznamenala, ale odmítla, že by mohla s Filipem přejít do skupiny na Julisce.

„V letošní halové sezoně jsem na tom byla podobně. Mamince mého trenéra pana Tunky je přes devadesát let. Musí za ní často jezdit mimo Prahu, takže společných tréninků ubylo a taky nám chyběl kontakt.“

Trenér Tunka má pořád dobré oči

V poslední době se však situaci s jeho maminkou podařilo vyřešit a má na českou rekordmanku víc času. „O změně trenéra jsem přemýšlela už dřív, protože mi často říká, že už je moc starej, ale já si to nemyslím. Oči má i v šestasedmdesáti v pořádku, a tak o změně neuvažuju,“ usmála se Kristiina Mäki.

Minulý týden se před cestou do Finska potýkala s nemocí. „Necítila jsem se úplně zdravě. Doktor mi v krvi odhalil špatné hodnoty… Ale ve Finsku to už bylo dobré. Vezu dvě zlaté medaile za výhry v jednotlivcích i týmové soutěži,” radovala se.

Jakub Vadlejch
Čtyři centimetry od výhry. Vadlejch zahájil Diamantovou ligu druhým místem

„Kros je takový hrubý test. Speciálně jsem na něj neladila,“ vysvětila atletka pražského PSK Olymp, která se do Finska vypravila nejen s dvouletým synem, ale i s matkou. Protože se finský mistrák běžel v Helsinkách, ušetřili si další dopravu.

Při krosu jí fandila finská rodina

Bydleli u tety a cesty na sever využila k návštěvě rodiny z otcovy strany. Při závodě tak měla nezanedbatelnou fanouškovskou podporu. I bez ní by však neměla konkurenci. „Finská favoritka se den před závodem zranila, takže jsem si mohla určovat tempo a zbyly mi síly do cíle,“ usmívala se.

Dobře zvládla i nástrahy trati. „Nebezpečný tam byl akorát jeden seběh se dvěma zatáčkami, kde se pár lidí rozsekalo,” upozornila. „Každopádně finská mise je splněná. Teď už vyrazím na dráhu.”

Poprvé vyběhne v neděli v Brně při prvním kole extraligy družstev. V květnu ji čeká ještě start na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově a druhé kolo extraligy v Plzni.