Spolu s další slavnou atletkou nedávné minulosti Šárkou Kašpárkovou podruhé vystupuje v roli spolukomentátorky ČT. Po loňské premiéře na MS v Londýně hovoří v těchto dnech ze studia na evropském šampionátu v Berlíně.

Na co se zaměřujete?
Hlavně na české atlety. Máme disciplíny zhruba rozdělené podle toho, co jsme dělaly. Já se věnuju víc běhům, Šárka jako trojskokanka spíš technickým disciplínám. Děláme rozhovory, glosujeme dění na stadionu a využíváme k tomu zážitky ze své kariéry.

V Berlíně panují tropy, pečuje o vás vizážistka, abyste splňovaly televizní požadavky?
V našem věku už je to potřeba … (směje se) Se Šárkou si říkáme, že make-upu je potřeba víc než loni v Londýně. Máme na to ale nejlepší vizážistku Mirku, a ta nás vždycky před vysíláním upraví.

České výsledky zatím nepřinesly příliš radosti, co tomu říkáte?
Samozřejmě nás to mrzí, ale takové situace jsem na vlastní kůži také zažila. Trochu závodíme Polákům, kteří mají studio vedle nás. U nich se slaví skoro každý den. Čekání na medaili je už docela dlouhé.

V české výpravě je skupina nováčků, je pro ně Berlín dobrá škola?
jsem ráda, že tu jsou. Nevědí, jak to chodí na šampionátech. Potřebují nabrat zkušenosti, ale líbilo by se mi, kdyby předváděli výkony na hranici svých osobáků. Ne všem se to daří.

Vzpomínáte na slavné časy atletické generace devadesátých let?
Některým současným atletům z ní něco chybí. Myslím, že ze sebe nedokážou dostat všechno. Když vzpomenu na Tomáše Dvořáka, Romana Šebrleho, Honzu Železného nebo na Šárku, jak se na pokusy dokázali nahecovat, tak to dneska nevidím.

V čem to je?
Často slýchám, že si závodníci šampionáty užívají. To je taková fráze dnešní doby. My jsme bojovali o každé umístění. V tom vidím rozdíl. Je to asi tím, že jsme byli ještě ze staré školy a možná byli skromnější.

Vychováváte v tom duchu i vašeho dvanáctiletého syna Petra?
Vedu ho ke sportu. Mám ho ve své čáslavské skupině. Třikrát týdně jsme na tréninku. Na závodech běží třeba třístovku nebo skáče do dálky, ale klidně zvládne i přespolák. Kromě toho v zimě hraje v Kutné Hoře hokej. Jsem ráda, že dělá kolektivní i individuální sport. Baví ho to, ale nečekám, že by z něj měl být vrcholový sportovec. Myslím, že sport ho dobře vychovává, ale strašně to letí. Už půjde do sedmé třídy.