Sklidila za to odměnu. Na olympijském stadionu ji totiž povzbuzoval její přítel - třinecký hokejista Petr Vrána se synem Leem. Když se po soutěži ještě u mantinelu oddělujícího hlediště od dráhy přivítali, došlo na objetí, pošeptání několika slůvek a slzičky v očích atletky.

Pak už Nikola Ogrodníková vyprávěla novinářům o oštěpařském finále. „Zabojovala jsem a myslím, že páté místo je dobré. Škoda, že jsem se trochu vymrskala v rozhazovacích pokusech a z delšího rozběhu jsem nedokázala držet zavřenou pánev. Trochu mě to rozhodilo a najednou jsem zjistila, že mám jen jednu ránu na to, abych se zachránila. Naštěstí jsem to zvládla, a to mě pak nabilo,“ popisovala první část soutěže.

„Pokus za šedesát metrů mě potěšil, ale před cestou na hry do Paříže musím zapracovat na nedostatcích. Jak trénuju sama, tak mi hapruje technika a dělá mi problém delší rozběh. Jeden trénink je dobrý, další špatný. Musím se naučit pracovat hlavou a pořád si věřit. Pak se dají zvládat i situace, jako byl třetí finálový pokus,“ vysvětlovala oštěpařka, která je sama sobě trenérkou.

Den finálového závodu neprožívala úplně ideálně. „Od rána jsem byla nervózní. Odpoledne jsem nemohla usnout, jak mi bušilo srdce. Věděla jsem, že se blíží moment, kdy mohu prodat, co mám natrénováno,“ líčila třiatřicetiletá atletka.

Do olympiády plánuje ještě jeden, nebo dva závody. „Pak už budu odpočívat a pracovat hlavně na házecích trénincích. Vím, čeho jsem schopná. Fyzicky mám naděláno dost, ale musím učesat tu techniku,“ dodala.