Před měsícem si na mítinku v Domažlicích natrhl při rozcvičce tříslo. Od té doby nemohl závodit. Veškerý čas věnoval léčbě a rehabilitaci, i když se zároveň snažil sledovat tažení hokejistů za titulem.

V pátek večer tak českého rekordmana na mistrovství Evropy v Římě čeká v kvalifikaci letošní závodní premiéra. „Ocitl jsem se ve specifické situaci. Prakticky až do odjezdu na šampionát jsem se léčil a snažil se vrátit do vrhačské formy. Tři týdny jsem dělal, co mi tělo dovolilo, a střídal návštěvy u doktorů a fyzioterapeutů. Kouli jsem bral do ruky, ale vrhal jsem jen lehce, abych tříslo posílil,“ vyprávěl dvaatřicetiletý rodák z Prahy.

Neplánovaná přestávka může být výhodou 

„Za normálních okolností bych závodil v Kladně a na Zlaté tretře a ještě někde jinde, ale osud rozhodl jinak. I tak by to nebyla běžná příprava na šampionát, protože když bývá v srpnu, mám startů mnohem víc a před ním odjedeme i na soustředění. Takže na vyladění před Římem by stejně nedošlo. To přijde až před olympiádou,“ pokyvoval hlavou.

Zranění mu možná vystavilo stopku proto, že byl z předchozích soustředění unavený. „Na druhou stranu může být přestávka výhodou, že jsem si odpočinul. Vyšlo to tak, že mistrovství Evropy je můj sezonní otvírák, ale nic s tím nenadělám. Snažil jsem se zvládnout všechno tak, abych do Říma odjel ve stavu, kdy jsem schopný závodit. Uvidíme, jak to bude vypadat,“ přemítal.

Je optimistou, že po skončení evropského šampionátu přijde ta pravá a systematická příprava před olympiádou. „Rozhodneme se po Římu, kde by bylo vhodné závodit, kdy si odpočinout a kdy vyjet na tréninkový kemp. Až v té době půjde v podstatě o běžný sezonní režim, který budu zakončený vrcholem sezony.“

Z modré oblohy pálí slunce

Ještě nedávno panovalo v Česku chladné a deštivé počasí. Italská metropole přivítala atlety typickým azurovým nebem a žhnoucím sluncem. „Obecně mi teplo při závodech ani v tréninku nevadí. Řadu let jezdíme do tepla. Mám vyzkoušené, že při vyšších teplotách tělo pracuje úplně jinak. Nemusím se udržovat v provozní teplotě. To je výhoda,“ pokračoval.

„Právě v Domažlicích jsem si natrhl tříslo asi v deseti stupních. Před tím jsem se dlouhodobě připravoval v úplně jiných teplotách a přechod byl dost náhlý. V třicítkách jsem zvyklý závodit. Třeba na šampionátu v Dauhá to byl až extrém. Tady není taková vlhkost, že z člověka nelije pot,“ pochvaloval si silák české výpravy.

Doba léčení spadala do času, kdy Česko žilo hokejovým šampionátem. „Hokej mám rád, klukům jsem fandil, hráli parádně. Snažil jsem se vidět každý zápas, i když jsem přímo v hale nebyl, ale i u obrazovky bylo cítit, jakou báječnou atmosféru diváci při zápasech vytvořili. Užil jsem si to a obdivoval hru Radka Gudase,“ prozradil.

Věří, že se díky hokejovému šampionátu sportovní fanoušci navnadili, teď budou držet palce atletům a pak i olympionikům v Paříži. „Máme olympijský rok a díky sportu se naskýtá výborná příležitost, jak přijít na jiné myšlenky a oprostit se od takových trablů, jaký nedávno představoval covid nebo později válečné konflikty,“ dodal Staněk, který na postup do finále potřebuje překonat kvalifikační limit 20,70 metrů.