Čtyřiadvacetiletý Stráský, který se na základní škole věnoval hokeji, se mezi dospělými atlety poprvé představil v březnu na halovém mistrovství světa v Glasgow, kde obsadil v sedmiboji šesté místo. Ještě loni vyhrál univerziádu a v květnu na mítinku v Götzisu poprvé překonal osmitisícovou hranici.

I když nepatří mezi užší desetibojařskou špičku, ambice mu neschází. „Jsem mimo olympijskou nominaci, a abych se posunul v rankingu, spočítal jsem si, že bude potřeba v Římě posbírat takových 8250 bodů a být nejhůř pátý,“ vypráví o nadcházejícím startu na šampionátu starého kontinentu.

Těší se na závod, kde o něco půjde

V přípravě zažil dřinu a teď ji chce pod vedením Romana Šebrleho prodat. V Götzisu si v bězích vytvořil čtyři osobáky, ale ví, že by se potřeboval posunout ve vrzích. A jak Stráský říká, když je svěřencem takové osobnosti, recept na zlepšení je ‚snadný‘. „Snažíme se poslouchat Šébovy rady. Dělám všechno, co mi řekne,“ usmívá se závodník VSK Univerzita Brno.

„V Götzisu to je krásný desetiboj v báječné atmosféře, ale chybí mu náboj. Těším se na závod, kde o něco půjde. V Římě jsou všichni co nejlíp nachystaní. Závodit se bude na krásném stadionu. Doufám, že přijde hodně diváků,“ říká o závodě, který proběhne v pondělí a v úterý.

I když se jeho parťák Ondra Kopecký zranil a v italské metropoli nemůže závodit, nebude Stráský na ploše Olympijského stadionu osamocen. Závodit bude s o půl generace starším Adamem Sebastianem Helceletem. „Věřím, že vytvoříme dobrou dvojku,“ přeje si.

close Vilém Stráský si pochvaluje spolupráci s Romanem Šebrlem info Zdroj: se svolením Ivany Roháčkové zoom_in Vilém Stráský si pochvaluje spolupráci s Romanem Šebrlem

Bývalého slavného desetibojaře a světového rekordmana obdivuje. „Roman je úplně v klidu a pohodě. Nikdy jsem ho neslyšel zvýšit hlas. Řídíme se podle jeho pocitů a zkušeností. Závody prožívá hodně intenzivně a užívá si atmosféru. Asi při tom vzpomíná, jak sám závodil, a vrací se tak trochu zpátky.“

Trenérovi se nedá moc odporovat

Když je Šebrleho skupina na závodech nebo soustředění, je znát, že pořád je desetibojařskou legendou. V rakouském Götzisu, kde jako první desetibojař světa v roce 2001 překonal magickou hranici 9000 bodů, ho fanoušci zastavují. „Žádají po něm podpisy nebo se s ním chtějí vyfotit. Zatím je pozornost upřená na něj, a to mi vyhovuje,“ usmívá se rodák z Brna.

„Na tréninku se snaží všechno ukazovat. Vždycky říká, že s námi začne přípravu, že by si ještě nějaký desetiboj střihnul, ale vždycky mu to vydrží jen pár týdnů. Pak ho většinou začne něco bolet. Přece jen je už trochu starší, ale v sobě to má. V disku by asi hodil pořád víc než já,“ myslí si o takřka padesátiletém kouči.

„Kdyby se na desetiboj opravdu připravil, nebylo by to vůbec špatné. Těžko odhadovat, kolik by nasbíral bodů, ale přes sedm tisíc by to myslím dal,“ přemítá o kouči, s nímž se prý nedá při tréninku příliš diskutovat. „Nedá se mu moc odporovat. Co říká, má nějaký smysl a význam. Nepřeme se, snažíme se jeho poslouchat jeho rady.“