„Nemůžu být spokojený, představoval jsem si to jinak," říkal 30letý dlouhán. „Byl to můj vrchol sezony a přál jsem si, aby to zacinkalo. Páté místo sice není úplně špatné, ale medaile je medaile."

Zvlášť, když na zlato stačilo jen 231 centimetrů, viďte?
Právě. Stačilo tak málo! Byla to moje životní šance a asi i poslední příležitost se předvést na takové akci před českými fanoušky. Mrzí mě, že to dopadlo takhle.

V čem byl problém?
Na člověka hodně působí tahle hala, atmosféra mi šla až pod kůži. Byl jsem trochu stažený, přemotivovaný a nedopadlo to.

I když třetí pokus na 231 vypadal nadějně.
Jen jsem lehce brnknul o laťku. Kdyby tam zůstala, mohlo být všechno jinak. Musel bych pak ale skočit 234, tím bych vyhrál. Jenže to jsou jen kdyby, v reálu jsem pátý.

Jak se vám skákalo krátce po senzačním vítězství mílaře Holuši?
Rozpumpovalo mě to a pak jsem do toho vletěl. Vůbec jsem nedokázal zkoordinovat tělo a po Kubově zlatu se koncentrovat. To ale patří k hale: musím se s tím porvat, pokud chci medaili.

Placku mohl mít prakticky kdokoliv, soutěž byla vyrovnaná.
Přesně tak, chyběl jednoznačný favorit. A že vyhrál Cyplakov? Toho bych netipl, nemohl jsem ukázat na jednoho člověka. Medaili mohli získat všichni, ale já to bohužel nebyl.

MARTIN MLS