Běželo se na šesti sedmikilometrových okruzích a z trasy, která lemovala pobřežní promenádu Corniche, začala ukrajovat i Marcela Joglová. A zkušená běžkyně, na druhou stranu ale nováček mistrovství světa bez ostruh z podobných závodů, senzačně útočila na elitní dvacítku. Nakonec to rodačce z Klatov vyšlo. Díky času 2:52:22 uzavírala druhou desítku.

Bála se uvěřit, že je ve dvaceti

„Ze začátku se běželo opatrně a já si říkala, že jsem to s tempem možná i přestřelila. Nicméně byla to jediná možnost, jak s nimi běžet. Zkusila jsem to a asi to vyšlo,“ usmívala se dvaatřicetiletá závodnice, jejíž osobní rekord je 2:36:53.

Bylo na ní znát, jak je šťastná, že maraton doběhla. „To byl můj cíl. Jsem moc ráda, že jsem ve dvacítce, ale bála jsem se tomu uvěřit. Samozřejmě, že jsem chtěla co nejlepší čas, ale v těchto podmínkách to nešlo na osobák,“ pokyvovala hlavou.
 
„Ke konci ji únavou a z horka začaly chytat křeče. „Hodně jsem zpomalila, ale viděla jsem, že i další holky měly problémy. Takže šlo o to, závod dotáhnout do konce. Hrozně by mě mrzelo vzdát v posledním kole,“ přiznala Joglová.
 
Takový závod se od ní nečekal. Z 68 startujících se nejdřív pohybovala uprostřed startovního pole. V polovině maratonu běžela na třiadvacáté pozici a jedinou vadou na kráse snad bylo, že s časem většinou bojovala sama. Soupeřky běžely ponejvíce před nebo za ní. Ale i tak se postupně posouvala dopředu.

„Chtěla jsem se chytnout skupiny, ale kdybych s nimi běžela, mohla bych se zavařit. Nechávala jsem to na svém pocitu, ani jsem se nedívala na hodinky a tempo neřešila,“ konstatovala vytrvalkyně, která měla ze všech účastnic letos zaběhnutý až 64. výsledek a podle toho měla doběhnout mezi posledními. V tom je její výkon pozoruhodný.

V Livignu ji překvapila chumelenice

Nejlepším výsledkem české maratonkyně na mistrovství světa je 14. místo Evy Vrabcové Nývltové před dvěma roky v Londýně. Nyní má zdatnou následnici. Zvládla nezvyklé tropické podmínky, ale kdyby jí před rokem někdo řekl, že bude za rok závodit na MS, určitě by ji to ani nenapadlo. „To bych se dobře pobavila,“ utrousila.

V závěrečné přípravě na šampionát trénovala na vysokohorském soustředění v italském Livignu, kde ji však před třemi týdny překvapil sníh. „Chumelenice navodila trochu vánoční atmosféru. Vypadalo, že budu trénovat na běžkách, ale sníh pak rychle roztál,“ vyprávěla pobaveně.
 
V den závodu měla spoustu volného času. Jak si krátila čekání na start? „Měla jsem různé plány, ale pořád se něco dělo. Měla jsem v Dauhá rodinu, známé, přítele a řešili jsme lahve na maraton. Pořád bylo co dělat. Ani jsem neměla čas o tom přemýšlet. A pak jsem prostě do toho šla. Zkusila to a takhle to dopadlo,“ dodala s úsměvem.