Přesto byl stále neotřesitelnou českou jedničkou. „Musím se dívat do budoucnosti a jít dál životem, i když není snadné nahlas říct, že končím,“ popisuje.

Sportovní kometa

Talent vítkovického dlouhána přesáhl povědomí atletických kruhů v roce 2003, kdy překonal hranici 230 centimetrů a stal se juniorským mistrem Evropy. Svěřenec Aleše Dudy tehdy skákal bez větších psychických zábran a obvykle se mu dařilo.

Největšího úspěchu dosáhl na své první olympiádě v Aténách 2004, kdy mu bylo pouhých devatenáct. Pamatujete, jak tenkrát sotva ochmýřený klučík vybojoval fantastický bronz?

Klíčový moment pro Bábu i Svatoslava Tona nastal v okamžiku, kdy dvakrát shodili laťku na 232 centimetrech. Rozhodli se schovat si jeden pokus na 234 a mladšímu z Čechů sázka na risk vyšla. „Sváťovi jsem strašně vděčný. Byl to on, kdo vymyslel tuhle strategii,“ děkoval tehdy bronzový medailista svému kolegovi, jenž skončil osmý.

„Byl to největší úspěch mé kariéry. Na tenhle závod vzpomínám moc rád,“ vypráví závodník, který tehdy porazil ruské skokany a na stupně vítězů vystoupil se slavným Švédem Holmem a stříbrným Američanem Hemingwayem.

Další medaile sbíral na halových šampionátech. První přišla ještě před Aténami na mistrovství světa v Budapešti a měla také punc bronzu. V těch letech patřil Bába k nejlepším na světě. V poolympijské sezoně vyrovnal výkonem 236 centimetrů český rekord Jána Zvary a v hale přidal ještě jeden navíc.

Největší úspěchy Jaroslava BábyZdroj: DENÍK

Jenže o rok později ho zbrzdilo těžké zranění kotníku. Musel na operaci a pak se tvrdě prokousával zpátky. Povedlo se, i když se podle vlastních slov nedostal na výkonnost, jakou měl před zraněním. Nicméně ještě dvakrát v letech 2011 a 2013 dosáhl na medaile při halových ME.

„Zaplaťpánbůh za ně. Začínal jsem úplně od nuly a vůbec jsem nevěděl, jestli se budu moct vrátit. Ale vyplatilo se, člověk musí vydržet a věřit,“ říká skokan, který v roce 2009 zamířil do pražské Dukly, kde se ho ujal Jan Janků starší.

Na výškaře má za sebou dlouhou kariéru. „Kolem mě se vystřídalo spousta závodníků. Výškař se musí naučit poslouchat své tělo. To možná mělo vliv na mou dlouhověkost. Nebo to bylo zásluhou mého somatotypu, že jsem víc vydržel. Těžko říct, každopádně jsem byl na sebe od zranění opatrnější. Ale hlavně jsem měl skoky rád.“

Kariéra po kariéře

I když Jaroslav Bába nedosahuje dřívějších výkonů, v Česku nemá konkurenci. Také proto ho láká předávat zkušenosti. „S trénováním to myslím vážně, proto si dělám zkoušky. Rozhlížím se kolem a pátrám, jak začít. Úroveň české výšky je potřeba zvednout,“ líčí.

Navzdory informacím po klubovém mistrovství ČR v Uherském Hradišti kariéru ještě neuzavřel.

„V září mě čekají dva závody. Taky bych si někdy rád zaskákal jen pro radost. Mám oblíbené mítinky. Třeba Valašská laťka je moje srdeční záležitost. Tam se budu vždycky rád vracet.“