„Do Kataru se těším. Jsem spíš teplomilný typ. Čeká nás horko, ale stadion bude ochlazovat klimatizace, takže to bude v něčem zase jiné,“ vypráví atletka Dukly, která loňskou účast na ME v Berlíně ozdobila stříbrem.

Dojde na hry?

Radost z horka však brzdí. „Kromě tréninků budeme zavření v hotelu. Ve čtyřicítkách se nedá nikam jít. Trávit několik dní v pokoji a čekat na závod si neumím představit. Myslím, že to bude děsná nuda,“ potřásá blonďatou hlavou nejlepší česká atletka loňského roku.

Na šampionátech, které se konaly v klimaticky přirozenějších podmínkách, byla zvyklá se porozhlédnout po městě. „Ani jsem nemusela chodit daleko. Stačilo jen na deset minut vyjít z hotelu, trochu se nadýchat čerstvého vzduchu a procházkou se odreagovat,“ vysvětluje.

„Takhle nevím, co se bude dít. Něco musíme vymyslet. Třeba budeme na pokoji koukat na filmy nebo přijdou ke slovu nějaké hry,“ přemítá rodačka z Ostravy.

Česká oštěpařská sekce bude mít na šampionátu tradičně početné zastoupení. Čítá pět závodníků, z toho tři ženy. Kromě Nikoly se v Dauhá představí zkušená Barbora Špotáková a také Irena Šedivá. „Je to příjemné, když můžete s někým prohodit pár slov. Pamatuji si loni z Berlína, jak na nás soupeřky koukaly, že jsme v kvalifikační skupině byly s Irčou dvě,“ usmívá se devětadvacetiletá reprezentantka.

Pochvaluje si, že její trenér, ale zároveň stále aktivní oštěpař Vítězslav Veselý, dostal pozvánku od IAAF a bude v Dauhá startovat. „Je můj trenér a jel by se mnou, i kdyby nezávodil. Takhle to ale bude lepší. Nejdřív půjdu do akce já, a až budu mít hotovo, vyrukuje do boje Víťa.“

Výkon 67,40 metru, kterým se řadí na třetí místo v letošních tabulkách, se jí povedl už v květnu. Spokojená byla i s nedávným bronzem ve finále Diamantové ligy. „Jinde to moc nešlo,“ přiznává. „Z části kvůli zdravotním potížím. Postupně jsem si musela ulevovat kvůli zádům, kyčli a lýtku. Tak to ale v oštěpu chodí.“

Zůstat zdravá

Nakonec nestartovala ani na nedávném utkání Evropy s Amerikou v Minsku. „Sezona je dlouhá, zdržení kvůli natrženému svalíku v lýtku bylo možná kvůli něčemu dobré. Ještě před dvěma týdny jsem totiž nemohla pořádně běhat. Aspoň jsem si odpočinula a všechno si srovnala v hlavě.“

Zbývající čas do odletu tráví v tréninkovém středisku v Nymburku. „Zdraví drží, ale trénujeme tak, abychom to nepřepálili a zůstala jsem zdravá. To je nejdůležitější,“ přeje si. O ambicích ale předem nechce mluvit. „To přece nejde. Nevím, jestli se dostanu do finále.“