Záběry, kde Hunter Woodhall objímá svoji manželku Taru Davisovou-Wodhallovou, obletěly svět, ale málokdo možná tušil, že než si pětadvacetiletá sportovkyně pověsila na krk zlatou olympijskou medaili, prošla si velmi složitým obdobím. Před čtyřmi lety, když byla na univerzitě, ji dostihly deprese. Vážně uvažovala o tom, že skončí se sportem. „Psychicky jsem se ocitla v temnotě,“ vzpomíná Davisová-Woodhallová na těžké časy.
Problémy přišly zejména po přesunu z univerzity v Georgii do Texasu. Zpočátku nemohla podle přestupových pravidel závodit, navíc se potýkala s následky onemocnění covidem-19 a zranění zad. Nepřidalo jí ani nové město, připadala si v něm cizí. „Dokonce jsem si dělala seznam pro a proti, jestli mám zůstat,“ přiznala.
Když se jí začalo dařit i na sportovištích, přišla však další rána. Minulý rok měla pozitivní test na THC, hlavní psychoaktivní látku nacházející se v marihuaně. Vzápětí jí byl odebrán národní titul. S novým rokem a návratem k závodění ale Tara překopala takřka kompletně všechno. Udělala změny v tréninku, regeneraci, stravě i spánku.
To už ale měla po svém boku i věrného partnera. „Je mým největším příznivcem a myslím, že celý svět musí vidět, jak moc mě podporuje,“ nedá na Huntera Woodhalla dopustit.
Amputace už v jedenácti měsících
I Hunterův příběh je silný. Narodil se s fibulární hemimélií, vrozenou vadou, která brání správnému vývoji dolních končetin. Když měl pouhých jedenáct měsíců, rozhodli se proto jeho rodiče pro amputaci nohou.
Jako dítě byl na škole často šikanován, pomohl mu ale sport. V šestnácti letech se dostal na svou první mezinárodní akci a v témže roce už slavil stříbro a bronz na mistrovství světa v paraatletice. O rok později pak přivezl z Ria svou první paralympijskou medaili, o pět let později v Tokiu přidal další dvě. Vše na běžeckých oválech, jeho doménou jsou tratě od sta do čtyř set metrů.
Jakmile to jde, doprovází svou manželku na závodech. Po jejím boku nemohl chybět ani na olympijských hrách v Paříži. „Neexistují slova, která by popsala, jak jsem na tebe hrdý. Žádné štěstí. Pracovní morálka a disciplína, tohle sis zasloužila. Tahle chvíle je tvoje,“ napsal ke společné fotce na instagramu.
Zamilovaný pár už z Paříže odjel. Doma však stihne vybalit, vyprat, odtrénovat pár tréninků a zase zabalit. Už za pár dní se totiž do francouzské metropole vrací.
Tara bude tentokrát podporovat svého muže ve snaze o další světový úspěch. „Dívejte se na paralympiádu, bude to show, říkám všem. „Tímhle to nekončí, párty pokračuje,“ prohlásila po zisku zlaté medaile.
