Na vicemistru světa Vadlejchovi se projevily zdravotní trable se zády, kvůli nimž musel v předchozích týdnech vysadit a věnovat se léčbě. Prvně závodil až v berlínské kvalifikaci. Ve finále poslal své náčiní nejdál do vzdálenosti 80,64 hned v první sérii. Ostatní pokusy přešlapoval.

 „Opravdu to nešlo, ať jsem s tím dělal, co jsem dělal. Je to kombinace ztráty techniky, která mi odešla v době, kdy jsem ležel a nemohl trénovat, a důsledků ruptury obratle. Zmizela síla,“ konstatoval Jakub Vadlejch, který postupně klesal pořadím, až se zastavil na osmém místě. Na medaili bylo potřeba hodit 86 metrů, a to závodník Dukly v sezoně, když byl fit, předvedl několikrát.

 Frydrych byl z celého tuctu finalistů po výkonu 72,79 nejslabší. „Samozřejmě jsem chtěl hodit co nejvíc, ale po průběhu sezony, která nebyla po zdravotní stránce ideální, to líp nešlo. Jako plus beru, že jsem mohl ve finále bojovat s nejlepšími, ale na něco lepšího to nebylo,“ řekl druhý svěřenec trenéra Jana Železného.

 Mladičká tyčkařka Amálie Švábíková v prvním velkém finále mezi dospělými překonala laťku 430 centimetrů, což jí vyneslo deváté místo. „Jsem ráda, že jsem založila první pokus. Měla jsem z toho strach. Přece jenom to je pro mě docela velká výška,“ uvedla juniorská mistryně světa.