Před lety začala dnes jednadvacetiletá rodačka z Plzně a velká plzeňská patriotka aktivně sportovat. A především díky nezměrné vůli, ale i nezbytné pomoci svého okolí je z Anny úspěšná česká reprezentantka v atletice handicapovaných.

Už za pár dní ji čekají první letošní závody. Během února ve Spojených arabských emirátech změří síly se soupeřkami hned na trojích závodech. Vrchol letošní sezóny ji ale čeká až na jejím konci, ráda by se kvalifikovala na listopadové mistrovství světa, které se koná také v Dubaji.

Jaký je tvůj závodní program v Dubaji?

Jako první mě čeká mistrovství světa juniorů v Sharjahu, kde budu házet kuželkou a diskem. V Sharjahu bude také mezinárodní atletický mítink a třetí a hlavní závod mě čeká na závěr, kdy budou první závody ze série Grand Prix. Tam ale budu házet pouze svoji hlavní disciplínu, tedy hod kuželkou.

Jakým disciplínám se tedy nejvíce věnuješ?

Mojí hlavní disciplínou je právě hod kuželkou, i proto, že je například na mistrovství Evropy či světa, a čekám, kdy v mé kategorii vrátí zpět na hlavní vrcholy atletických závodů i hod diskem.

Jak vypadá tvůj trénink? V čem se třeba liší příprava v zimě a v létě?

V zimním období trénujeme v tělocvičně bez atletického náčiní, jen se speciálními míči. V létě se závodním atletickým náčiním a vybavením venku. Někdy přidáváme i posilovnu a jako regeneraci po tréninku využíváme bazén, vířivku a občas i saunu. Samozřejmě tréninky se nedají zvládnout bez asistentů, obzvláště v kategorii, do které spadám na základě mého handicapu.

Po narození začal boj o holý život


Jak to vypadá při samotných závodech? Poradíš si v sektoru sama, nebo je potřeba pomoci dalších lidí?

Před samotným startem závodu se s pomocí asistenta rozcvičím a rozházím. Na mezinárodních závodech pak jdeme do call roomu, kde čekáme na vstup do našeho sektoru na atletickém stadionu. V sektoru se mnou už asistent nesmí komunikovat. Jedině při přendávání z vozíku na speciální vrhačskou stolici, slangově „kozu“, se může ujistit, že je vše v pořádku. Podle druhu závodu mě poté ještě doprotáhne, pak ode mě odejde a já mám nějaký čas na cvičné hody. Pak následují závodní hody, kterých je šest, ale někdy podle druhu závodu mohou být rozděleny po třech na semifinále a finále. Po dokončení závodních hodů přijde asistent a odpoutá mě z „kozy“ a posadí zpět na vozík. Pak mě odveze z prostoru sítě, v níž házím. Pak v sektoru čekáme na ukončení závodu dané kategorie.

Trochu odbočím. Prozradila bys čtenářům něco o svém handicapu?

Od svého narození jsem upoutána na mechanický invalidní vozík, kvůli diagnóze dětská mozková obrna. Narodila jsem se předčasně ve 30. týdnu a vážila jsem pouhých 740 gramů. Od té doby začal boj, nedříve o holý život, pak následovala neustálá rehabilitace a i několik operací.

Jak dlouho se atletice věnuješ a jak ses k ní dostala?

Atletiku už dělám sedmým rokem. Dostala jsem se k ní přes učitele tělocviku, který je zároveň i předsedou Sportovního klubu Jedličkova ústavu a hlavním atletickým trenérem.

Jak finančně náročný sport to je?

Jako prase (smích).

Mohla bys to přece jen trochu specifikovat?

Celá atletická sezóna, ať už tréninky, soustředění nebo závody a samozřejmě nezbytní asistenti, vyjdou řádově minimálně na několik desítek tisíc.

Kde sháníš peníze na závody a přípravu?

Něco platí svaz, něco klub, který ale musí shánět sponzory. Já využívám nadace a snažím se najít sponzory, ale to se mi zatím moc nedaří.

Pokud byste chtěli nadějnou a úspěšnou handicapovanou reprezentantku v atletice Annu Muzikovou jakýmkoliv způsobem podpořit v její sportovní kariéře, můžete přispět na transparentní účet číslo 2701579202/2010 nebo ji kontaktovat na adrese musicccc@seznam.cz.

Jaké jsou tvé dosavadní největší úspěchy?

Pro mě je největším úspěchem bronzová medaile z loňského mistrovství Evropy v Berlíně, kterou jsem získala v hodu kuželkou za svůj nejlepší výkon sezóny 16,24 m.

Jaké závody tě čekají v letošním roce kromě těch v Dubaji?

Vrcholem letošní sezóny je mistrovství světa, které se bude konat v listopadu také v Dubaji. Mým cílem je se na něj nominovat.

S jakým výsledkem bys byla na mistrovství světa spokojená?

Jak říkám, prvním cílem je se do Dubaje nominovat. Pokud se to podaří, chtěla bych bojovat o cenné kovy, což podle loňských světových tabulek znamená hodit kolem devatenácti metrů. Ale závisí to hodně na tom, jaké se sejdou soupeřky.

Mým velkým přáním je paralympiáda


Před necelými dvěma lety jsi měla osobní rekord v hodu kuželkou 15,12 m. Kolik je to aktuálně?

Při závodech je to 16,91, což je současně i český rekord.

A jaký je tvůj cíl, co se týče výkonu v letošní sezóně?

Podle fitness trenéra dvacet metrů (smích). Já osobně bych se chtěla k této hranici alespoň co nejvíce přiblížit.

Máš nějaké největší přání, co se týče sportovní kariéry?

Mým velkým přáním je probojovat se na paralympiádu a být součástí české výpravy.

Kdy a kde k tomu budeš mít nejbližší příležitost?

Příští rok v září, kdy se koná paralympiáda v Tokiu.

Myslíš, že je sportu handicapovaných věnovaný dostatečný prostor v médiích?

Myslím si, že už je to lepší, než to bývalo, ale pořád si myslím, že o něco více prostoru by nebylo na škodu.

Sport ti určitě zabere spoustu času, ale co děláš kromě něj?

Kromě sportu piluji angličtinu a chystám se od příštího roku studovat vysokou, nebo vyšší odbornou školu.