Ve středu měla závodnické štěstí. V prvním rozběhu nasadily favoritky rychlé tempo a běžkyně s finskými kořeny doběhla krátce po nich. „Viděla jsem, že jsem osmá, poslední kolo si ale moc nepamatuju. To jsem běžela do umření,“ říkala v mixzóně svěřenkyně trenéra Pavla Tunky.

Za cílem zřítila na mondo. „To je tedy husté. V tom stavu, v jakém jsem,“ kroutila hlavou, když bylo po posledním rozběhu jasné, že jí postup neunikne.

Jehličky kolem nosu

Mäki totiž nastoupila nachlazená, čehož se v posledních dnech snažila zbavit. „Od pondělí mi není moc dobře. Kdyby to byl jiný závod, asi neběžím, ale nechtěla jsem vzdát šampionát. Potřebovala jsem dokázat, že sem patřím,“ vyprávěla atletka pražského Olympu.

„Chodila jsem na akupunkturu k paní doktorce Bílkové. Napichovala mi jehličky kolem nosu, aby se mi uvolnily dutiny a spustila rýma. Dneska mi to ale spadlo do krku. Praktikovala jsem i mazání psím sádlem a takové ty maminčiny metody,“ líčila.

Jejím přáním bylo porazit finskou rivalku Saru Kuivistovou, s níž se často přetahuje, což se povedlo. „Jak byla přede mnou, říkala jsem si: Mám rýmu, nemám rýmu, musím. Máme na sebe docela štěstí. Byly jsme spolu v rozběhu v Glasgow a Berlíně a utkaly jsme se i v Bydhošti. Pro taťku je to vždycky takový osobní souboj. I teta z Finska mi říkala: Je jedno, kolikátá budeš, ale poraž Saru,“ usmívala se.

„Teď by mě tedy zajímalo, jak bych běžela, kdybych byla zdravá. Možná hůř. Trenér mi říkal, že si to nesmím připouštět. Ale ono je to těžké, když vás pálí v nose. Tak já jdu ležet,“ pravila na rozloučenou.