„Letos se nebudu honit na mítinky, spíš bych se chtěl připravit na srpnové mistrovství Evropy. Sice nebudu tolik vyzávoděný, ale zase ušetřím energii. Možná, že všechno zlé bude pro něco dobré,“ koriguje původní plány atlet Dukly.

Čeho se týkaly vaše problémy?
Byl jsem vyčerpaný a laboroval s ledvinami. Kdybych se snažil normálně trénovat, stav by se mohl zhoršit.

Kdy jste zaregistroval, že něco není v pořádku?
Všechno začalo v hale, když jsem se potýkal s virózou a mohla se z toho vyklubat infekce. Po mistrovství světa jsem odjel na kemp do USA a tam se mi udělalo zle. Mohlo to být z jídla. Ne že by Američané jedli špatně, ale přece jen můj organismus na to není zvyklý. Asi se sešlo víc věcí. Ze soustředění v Maroku jste se prý musel vrátit…

Bral jsem prášky na železo a podporu krve a zdálo se, že budu v pořádku. Ale ve vysokohorském prostředí na kempu v Maroku jsem se nemohl ani rozeběhnout. Teď se mi krevní hodnoty lepší, nejde ale o proces na tři týdny. Hodnoty neskočí z nuly na sto. Nicméně mohu už normálně trénovat. Běhám minimálně sto kilometrů týdně, ale zatím ne speciální tempa v závodní rychlosti. Věřím, že jsem na dobré cestě.

Již 4. června se máte představit na Memoriálu Josefa Odložila v závodě na 1500 metrů. Na co se cítíte?
V extralize jsme v sobotu běžel pětku a ta mi vlila optimismus do žil. Cítil jsem se dobře a poslední kilometr jsem dal za 2:39, což není špatné. Na Julisce se budu chtít poprat o co nejlepší umístění. Třeba i o vítězství. Uvidíme, asi se poběží spíš takticky, a to by mi mohlo hrát do karet. Půjde o test, jak na tom jsem.

Po přechodu do polské skupiny jste měl smělé plány. Jak krok nyní vnímáte?
Čekal jsem, že bych mohl být ve větším laufu, ale takový je sportovní život. Neznám běžce, který by neměl zdravotní problémy. Překážky motivují. A mohou vám pomoci v kariéře.