Ve středu ráno však už Jan Kudlička mířil z Prahy na předposlední závod sezony do Lichtenštejnska. „Bohužel do Opavy se poslední dobou nedostanu tak často jako v minulosti. Zvlášť, pokud se na dálnici objeví nepříjemné komplikace. (úsměv) Naposledy jsem tu byl před Zlatou tretrou. Po jednom dni jsem se ale musel stěhovat na hotel do Ostravy," přibližoval.

Tentokrát jste se v Opavě mohl zdržet déle?

Ano, stihli jsme s rodinou večeři v restauraci a pak si poseděli i doma u vína. Přivezl jsem domů stříbrnou medaili z evropského šampionátu a suvenýry z olympiády. Dárky z olympijských her jsme měli připraveny i pro bývalé trenéry ze Sokola.

Sezona se chýlí ke konci. Co vás ještě čeká?

Využil jsem toho, že republikový šampionát družstev se konal v Ústí nad Orlicí, což je na půl cesty do Opavy. Po jeho konci jsem tam hned zamířil. Mám před sebou ještě dva závody. První je v Lichtenštejnsku a druhý hned nato v Salcburku.

Jak se teď vlastně cítíte? Během letošního ročníku se konaly tři atletické vrcholy. Dopřejete si i nějakou delší dovolenou?

Sezona byla náročná, ale ne náročnější než ty předchozí, i když mistrovství Evropy a olympiáda se konaly nedlouho po sobě. Na dovolenou zbude čas vlastně až poslední týden v září. V tuto chvíli ale nevíme, zda budeme moci odjet na pár dní k moři. Od prvního října nám začíná příprava na další sezonu.

Její úvodní část proběhne tradičně v Harrachově?

Ano, ale nechal jsem se přemluvit přítelkyní a začnu ji účastí v extrémním závodě Spartan Race, který se koná v Liberci. Budeme startovat v týmu, dojde na brodění bahnem a další věci. Něčeho podobného jsem se ještě nikdy neúčastnil. Pak se vrátíme do Harrachova a budeme pokračovat. Úvodní fáze přípravy je objemová.

Před koncem srpna se na Dolním náměstí uskutečnila tyčkařská exhibice, na které pravidelně skáčete. Letos jste stejně jako Michal Balner chyběl. Účast jste nezvažoval?

23. srpna jsme se vrátili z Ria. Ve hře byl start na Diamantové lize v Lausanne. Nakonec se tam ale nejelo, protože bychom museli hned druhý den po příletu vyrazit. Navíc tam není úplně nejlepší spoj s tyčemi a dopravit je tam, to by bylo složité. Proto jsem se zaměřil na Diamantovku v Paříži, která se šla o následujícím víkendu. Bohužel v nabité termínovce tentokrát nebyl na účast v opavském memoriálu prostor.

S výkonem ve Francii jste byl spokojen? Třetí místo za 571 centimetrů není vůbec špatné.

Byl jsem příjemně překvapen. Nečekal jsem, že bych mohl skákat tak vysoko. Přece jenom to bylo deset dní potom, co jsem tyč naposledy držel v ruce. Když po takové době jdete při skoku hlavou dolů, je to strašný nezvyk.

Sezona končí, začal jste už s jejím bilancováním?

Nejvíce mě štve, že na mistrovství Evropy z toho byla pouze stříbrná medaile. V Amsterodamu jsem měl vyhrát. Vítězného Poláka Soberu jsem dokázal porážet v každém závodě. V jednom jediném se dostal přede mě a byl to zrovna evropský šampionát. Potom měl problémy, aby na mítincích skočil základní výšku.

Kdybych byl druhý za Lavilleniem, beru to a neřeknu ani půl slova, ale takhle…

Potěší zpětně čtvrté místo z olympiády?

Je to nejbližší umístění k pódiu. Všichni tři tyčkaři, kteří skončili přede mnou, však letos skákali výše. Mrzí mě, že jsem první pokus na 585 centimetrech shodil. Ostatním se to povedlo skočit a já tak zvyšoval. Nemělo smysl na této výšce pokračovat, když bych si tím v konečném pořadí nijak nepomohl.

Na takových akcích nejde o výkon, ale o umístění. Svého rozhodnutí určitě nelituji.

Na letošních třech vrcholech jste neskončil hůře než čtvrtý. Připomeňme, že dělenou čtvrtou příčku jste zaznamenal také na halovém mistrovství světa v Portlandu, jež se konalo v březnu.

To, co se mělo povést, se povedlo. Dohodli jsme se, že během sezony nebudu tolik cestovat a mrhat energií na Diamantovkách a dalších mítincích. Nejdůležitější je, jak se atletovi daří na vrcholných akcích sezony. Letos byly tři a na všechny se mi podařilo vyladit ideální formu. Sezonu musím hodnotit jednoznačně kladně.

Nesmíme opomenout, že na Pražské tyčce jste po letech marného úsilí skokem vysokým 583 centimetrů konečně pokořil i národní maximum. Spadl vám ze srdce velký kámen?

Tohle mi udělalo velkou radost a byla to taková třešnička na dortu. V nejdůležitějších závodech jsem skákal dobře, k tomu ještě český rekord, ještě jednou, sezonu musím hodnotit kladně.