To že se odehrál před prázdnou Toruň Arenou, potkalo letos každého šampiona. Mistr Evropy však nečekal, že si medaili se stužkou bude sám přetahovat na přes hlavu. „Popravdě mě předem ani nenapadlo, že by vyhlášení mohlo nějak odlišné,“ kroutil hlavou.

„Dozvěděli jsme se, že medaile leží na stole. Ať si je dáme na krk a pak jdeme na stupně vítězů. Bylo to zvláštní, vlajky byly digitální a nebylo na ně skoro vidět. Říkal jsem si, že by snad mělo větší glanc, kdyby nás dekoroval někdo v rukavicích, plynové masce a skafandru… Ale zlatou medaili mám, a jsem šťastný,“ usmál se.

Český rekordman nezažil podivné vyhlášení vítězů poprvé. Před dvěma roky pořadatelé některé ceremoniály „schovali“ do útrob glasgowské Emirates Areny a odnesla to i jeho disciplína.

Mezi toaletami a automatem

K slavnostnímu aktu došlu ve výklenku mezi toaletami a automatem na tyčinky. „Musím přiznat, že se mi úplně nelíbilo. Důstojnost chvíle to trochu snížilo, a říkal jsem si, že nic horšího se stát nemůže,“ prohlásil tehdy po zisku bronzu.

Vzpomněl na to i v sobotu. „Tenkrát mi to na té chodbě přišlo divné. Teď jsem se hodně těšil, ale zklamalo mě to. Pochopitelně chápu protikoronavirová opatření, ale na druhou stranu jsme tady všichni poněkolikáté otestovaní, žijeme v bublině a pod hrozbou odebrání akreditace si nesmíme dojít ani do obchodu něco koupit,“ říkal Staněk s notnou dávkou rozčarování.

„Hymnu mi zahráli a zazpíval jsem si. Bylo to krásný. Jsem rád, že jsem se u toho nerozbrečel. Dokázal jsem, že patřím mezi tvrdé koulaře,“ dodal silák, který v pátek večer deklasoval evropskou elitu vítězným výkonem 21,62 metru.