„Medaili z Mnichova jsem hrozně chtěl. Po nedobrovolné přestávce a vynechání mistrovství světa v Eugene, jsem toužil házet přes 21 metrů,“ přiznal jednatřicetiletý závodník USK Praha.

V čem spočívá specifika soutěže koulařů?
Jsme jediná technická disciplína, která má kvalifikaci a finále v jeden den. Přece jen se s tím někdo srovná líp a někdo hůř. A jak jsem měl na jaře problémy s kotníkem, myslím, že by mi víc vyhovoval jeden závod za den. Ale nejde se na to vymlouvat, všichni koulaři to mají stejné.

Jakub Vadlejch získal evropské stříbro
Vadlejch touží po zlaté medaili. Nepolevím, dokud nedosáhnu na vrchol, tvrdí

Jak vás v Mnichově provázely vzpomínky na období, kdy jste musel používat berle?
Snažil jsem se na to nemyslet. Kvalifikaci se mi podařilo brzo zvládnout. Povedla se mi nejlíp, jak mohla. Odletělo mi to na 21,39 a limit jsem hodil hned prvním pokusem. Na finále jsem se necítil špatně, ale tělo už jevilo známky únavy. Byl to boj o medaile, ale nepodařilo se mi uvolnit jako v kvalifikaci.

Získal jste první medaili pod širým nebem, jak si ji ceníte?
Asi jako ty halové. Já tohle moc neřeším. Mám venkovní bronz a po bramborových plackách mě to potěšilo. Na Olympijském stadionu jsem si užil čestné kolečko s českou vlajkou, ale loňský halový titul mistra Evropy je asi víc.

Barbora Špotáková a její synové fandila den po zisku bronzu na ME českým oštěpařům.
Bronzová Špotáková o svých synech: Starší mě chválil, mladší chce být oštěpařem

Kromě vás získali v Mnichově medaile už jen oštěpaři. Jaký máte k této disciplíně vztah?
Až na výjimky jsou Češi úspěšnější v technických disciplínách než v bězích. Asi k nim máme blíž. Mezi trenéry existuje určitá rivalita, ale jinak se máme všichni rádi. (usmívá se) Co se týká oštěpu, taky jsem ho zkoušel. Oproti sedmikilové kouli se ale jedná o něco úplně jiného. S ní se moc mazlit nemůžete.

Nelitujete, že jste nedal na hod oštěpem?
Rozhodoval jsem se asi ve dvaadvaceti letech, ale pak jsem hodil devatenáct metrů a bylo rozhodnuto. Když ale v posledních letech světová koule výrazně výkonnostně poskočila, říkal jsem si, jestli jsem volil dobře. (usmíval se)

Koulař Tomáš Staněk vybojoval na ME bronzovou medaili.
Jsem strašně rád, že se mi povedlo urvat medaili i venku, těší bronzového Staňka

Co vás letos ještě čeká?
Dva nebo tři závody, kde chci dokázat, že jsem zpátky. A ještě mám jeden cíl, zase bych rád přehodil 22 metrů. Po medaili je hlava spokojená, ale půjdu do toho na plný pecky a zkusím podat co nejlepší výkon.

Zranění vás pronásledují skoro každou sezonu. Je možné jim předcházet?
To je daň našeho sportu za výjimečné výkony. Nikdo se zranění nevyhne. Koulaři musejí v posilovně zvedat obrovské váhy, a když je potřeba udělat dynamický pohyb, občas dojde k něčemu nepatřičnému.

Dá se být třeba opatrnější?
Rozumím, co chcete slyšet, ale ono to moc dobře nejde. Rád bych byl stále zdravý, ale to bych nepřehodil dvacet metrů. V kouli jsou hlavní metry, a o tom to je. Samozřejmě se snažím – zvlášť s přibývajícím věkem – dávat si větší pozor. Jakmile ucítím, že mě něco zatahá, hned toho nechám a zaměřím se na to, abych se problému zbavil.