Kliknutím zvětšíteV dalších letech bývala v popředí velkých závodů, ale také ji trápily zdravotní problémy. Další medaile se Anežka Drahotová dočkala až v sobotu na evropském šampionátu v Berlíně.
Vracely se vám poslední dobou vzpomínky na Curych?
Z toho závodu si skoro nic nepamatuju. Najednou jsem byla v cíli a bronz byl pro mě šokem. Bylo mi teprve devatenáct a v hlavě jsem to měla ještě jinak poskládané.
V Berlíně jste se po čtyřech letech posunula na druhou příčku. Jaký to byl závod?
Měla jsem dobře natrénováno, celý rok jsem dřela, abych prodala, na co mám. Věděla jsem, že některé soupeřky mohu odpárat. Když jsem ve druhé půlce dvacítky vzala tempo na sebe, tušila jsem, že po mně půjde Španělka Mária Pérezová. Byla chytřejší, a proto má zlato.
V nedávné minulosti jste se nevyhnula zdravotním problémům, loni na MS v Londýně jste závod nedokončila kvůli žaludečním potížím. Jak jste na tom teď?
Při čekání na závod jsem byla v klidu, a kdyby na mě nemluvil trenér, tak asi usnu. (směje se) Tělo bylo dobře připravené na výkon a šetřilo všechny síly. Překvapuje mě, jak na tom jsem.
Došlo v tomto směru k nějaké změně?
Kromě Ivo Pitáka trénuji i s Filipem Tomášem. Začali jsme měnit stereotypy a dělat, co mě baví. Chci fanouškům ukázat, že chůze není okrajová disciplína. Už se mi stalo, že za mnou na soustředění někdo přišel a povídá, že to není špatná podívaná. Na chůzi se dá koukat.
S trenérem Pitákem jste zvažovali účast i na padesátikilometrové vzdálenosti. Jak jste se přitom tvářila?
Tato distance zůstane spíš mužskou záležitostí, i když nevylučuji, že padesátku někdy zkusím. Od začátku jsem věděla, že ji v Berlíně nepůjdu. Dvacítka se mi víc líbí. Je pro mě vhodnější.
Už máte bronz a stříbro, kdy by mohlo přijít zlato?
Mým dlouhodobým cílem jsou olympijské hry v Tokiu. Přála bych si tam uspět. To se však může podařit, jen když zůstanu zdravá.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
