„Byl to rok snů. Budu si ho určitě celý pamatovat. A překonat ho bude asi tuze těžké,“ vyprávěla devětadvacetiletá atletka s česko-finskými kořeny, která je partnerkou nejlepšího českého mílaře Filipa Sasínka.

Letošními výkony a výsledky jste překvapila veřejnost, byly překvapením i pro vás?
Určitě tím, že se mi povedlo postoupit do finále olympiády. Na jaře jsem moc rychlá nebyla. Akorát jsem tušila, že bych se mohla vyšvihnout, ovšem ne tak vysoko.

Jak zvládáte starost o syna, když přítel má rovněž náročný tréninkový program?
Vždycky záleží, jaký druh tréninku kdo máme. Když jsme oba na dráze, tak se u kočárku vystřídáme. Pokud Kaapo nespí, nahradí nás na chvilku trenér, a jestli je potřeba běžet třeba víc po cyklostezce, musíme to zvládnout každý zvlášť.

Ze syna už je batole, už v kočárku nevydrží. Poznal na stadionu ve Stromovce tartan zblízka?
Roztáhneme deku, ale je už zbytečná. Poslední dobou se z ní odplazí. (směje se) Je potřeba, aby na něj někdo z nás dával pozor.

Neuvažujete v souvislosti s partnerským soužitím v dohledné době o sňatku?
(směje se) To se ptáte na špatné adrese… To není otázka pro mě. O ničem nevím. Já osobně nic takového neplánuju.

Sezona vám oběma skončila, jak pojmete zasloužené volno?
Nejdřív strávíme pár dní v karlovarských lázních, pak vyrazíme na týden do Chorvatska. Těším se, že si u moře užijeme ještě trochu léta. Snad jo, jedeme až úplně dolů na jih.

V Tokiu jste vytáhla český rekord až na 4:01,23. Vaším dalším cílem prý má být pokoření hranice čtyř minut…Je to takový nesmělý cíl. Kdyby se mě na to někdo zeptal před olympiádou, myslela bych, že přiletěl z jiné planety. Když jsem ale v tokijském semifinále zaběhla rekordní čas, pochopila jsem, že to není nemožné. Myslet na to mohu, ale moc se k tomu neupínám. Otázkou je, jestli budu vůbec schopná se k rekordnímu času přiblížit. Důležité je si dávat reálné cíle.

Trenér byl na začátku přípravy skeptický

Skromná, ctižádostivá, poctivá, poslušná. Tak hodnotí svou svěřenkyni Kristiinu Mäki ostřílený trenér Pavel Tunka, Připravuje ji pátým rokem a letos čerstvou maminku dovedl do olympijského finále.
„Že se pokusí dostat do Tokia, plánovala už během těhotenství. Byla pod kontrolou známého porodníka Antonína Pařízka a běhala do osmého měsíce. Týden po porodu začala s fyzioterapeutkou cvičit a za měsíc už spolu klusaly. Do té doby jsem neměl s přípravou atletky po porodu zkušenosti. Na začátku přípravy jsem byl dost skeptický, nedovedl jsem si moc představit, jak bude všechno stíhat. Jenže měla výhodu, že Kaapo je hodné dítě. V noci na soustředěních spal, a jak to bylo možné, pomáhal jí Filip, který tam měl svůj tréninkový program,“ popisuje Tunka.
Poprvé obula tretry koncem dubna na vysokohorském kempu v Melagu. „Moc nadějně to nevypadalo, ale každý týden se o něco zlepšila. V červnu už závodila a pak jsme jeli zase do hor. Tam šla formu ještě výš. Odhadoval jsem, že by mohla 1500 metrů zaběhnout za 4:03, což bylo mnohem rychlejší než její tehdejší osobní rekord. Do Tokia odjela dobře připravená.“