„Věděl jsem z tréninku, že by to mohlo vyjít. S trenérem nás to potěšilo. Takhle daleko jsem prvním pokusem ještě nehodil, ale bylo znát, že nohy ještě nejsou nejrychlejší. Je to dobrý signál před cestou do Maďarska a rozhodně to nevypadalo, že by to mělo být letos moje poslední slovo,“ usmíval se dvaatřicetiletý rodák z Prahy, jehož čeká v sobotu dopoledne kvalifikace a večer má na finále jediný cíl: porvat se o co nejlepší výsledek.

Házel jste v Domažlicích naplno?
Pokaždé závodím naplno, ale tam to bylo ještě z plného tréninku. Trochu jsem si srovnal techniku, ale nebyl jsem ještě vyladěný.

Do závodu zbývá pět dní, jak je strávíte?
Právě tím vylaďováním. V pondělí jsem měl volno. Ještě si zaházím, popoběhnu, poskočím a čeká mě posilovna s lehčí činkou. Budu se udržovat v rychlosti, aby bylo tělo co nejlíp připravené. Jsem zvyklý házet dva dny před závodem, a to zvládnu ještě ve čtvrtek dopoledne doma. Hned potom s trenérem Petrem Stehlíkem vyrazíme autem do Budapešti.

Sprinter Pavel Veleba
Počin sprinterského kvarteta. Časem 38,84 se kvalifikovalo na MS štafet

Jak vám vyhovuje kvalifikace a finále v jednom dni?
Je to náročné, ale nemáme to takhle poprvé. Asi v minulosti někdo z koulařů pořádně naštval člověka zodpovědného program šampionátu… Musím se s tím srovnat, bude to pro všechny stejné a budu se snažit o co nejlepší umístění.

S postupy do finále máte zkušenosti. Co se dá v několikahodinové pauze dělat?
Hlavně si co nejvíc odpočinout. Kvalifikaci – ať už dopadla jakkoliv – je potřeba hodit za hlavu. Po obědě si zajdu na krátkou procházku, na chvíli sebou v hotelu plácnu na postel. K přípravě patří dobré kafe, když si pak chystám věci na závod, pustím si nějakou nabuzující muziku, někdy si zahraju něco na telefonu nebo kouknu na videa. Spíš jde o to, aby člověk na chvíli zapomněl na atletiku.

Jelikož budete mít odzávoděno už první den šampionátu, v Budapešti se dlouho nezdržíte. Jak to máte naplánované?
Budu pospíchat domů za manželkou Nelou a malým Filipem, ale na šampionátu musím zůstat do medailového ceremoniálu, takže se budu vracet asi až v pondělí.

Asi byste se nezlobil, kdybyste byl přímým účastníkem slavnostního ceremoniálu…?
Určitě bych neujel… (směje se) Ale o medailích mluvit nebudu. Budou viset hodně vysoko. Nejdůležitější bude dostat se do finále, což nebude snadné. Limit může být kolem 21,50. Večer bych chtěl bojovat o osmičku, abych měl v Budapešti zapsaných devět pokusů. (usmívá se)

Mladí atleti se po návratu z ME chlubí medailemi
OBRAZEM: Osm atletických medailí. Rodí se silná generace, věří šéftrenér

Jaké jsou vaše ambice?
Koule je nesmírně našlapaná. Když se člověk dostane do užšího finále, tam se může stát cokoliv. Jen asi světový rekordman Ryan Crouser si pojede podle svého.

Váš syn přišel na svět do plné sezony, stačil jste ho mezi mítinky vůbec přivítat?
Filip se narodil 17. července a bohužel jsem to nestihl. Právě jsem přejížděl z Polska do Maďarska. Nemohl jsem být nablízku, ale můj brácha se postaral o odvoz do porodnice u Apolináře k panu profesorovi Pařízkovi.

Sice vás nyní čeká vrchol sezony, ale určitě se zapojujete do shonu kolem miminka…
Pochopitelně. Po návratu jsem ženu s Filipem vyzvedl z porodnice, namontoval jsem do auta sedačku a celkově jsem se zapojil do procesu. Učil jsem se přebalovat a snažím se ženě pomáhat, jak to jde. Mám za sebou i pár kilometrů tlačení kočárku a zvládli jsme při tom i nějaké nákupy. (směje se)

Jakub Dudycha dobíhá první do cíle na mistrovství ČR v Táboře
Zlatý junior Dudycha. Půlkař vyhrál, pak ho diskvalifikovali, ale nakonec slavil

Neruší vás synek v noci pláčem?
Nela je bývalá atletka, takže ví, že mezi závody musím spát. Naštěstí nemusím kojit (usmívá se) a mohu spát v klidu, i když noční klid raději jistím špuntíky do uší. O to víc, se snažím přes den pomáhat.