Pravda - Ogrodníková a Špotáková neměly před závěrečnými třetími pokusy nic jistého, ale i když nepřehodily limit (63,50 m), na finále to stačilo. Šedivá zase uzavírala dvanáctičlenné pole finalistek. Na to se ale historie neptá. Štěstí přeje připraveným, jak praví okřídlené přísloví.

Oštěp z rukou Nikoly Ogrodníkové doplachtil do vzdálenosti 61,17 metru, což znamenalo čtvrté místo ve skupině A a docela slušné vyhlídky na postup do finále.

Byla klidná až moc

Zkraje ale nevypadalo počínání oštěpařky Dukly zrovna jistě. Napoprvé hodila mimo výseč, napodruhé jen 50,95. „Kvalifikace jsou hrozně náročné. Vždycky je první pokus opatrnější, i když jsem si přála to tam švihnout. Je to ale těžké,“ pokyvovala hlavou.

„Při prvním hodu jsem vůbec neměla orientaci v prostoru. Napodruhé to byla rána, ale kdybych to trefila trochu níž, tak to doletí daleko. To mě uklidnilo, ale bylo škoda, že to šlo moc nahoru. Před třetím jsem si říkala, že to dopadne, jak má. Doufala jsem, že to tam švihnu a zachráním se,“ vykládala devětadvacetiletá atletka.

Trochu se jí nepozdávalo, že byla v sektoru moc v klidu. „Ještě na obědě i v autobusu se mi klepaly ruce. Strašně jsem zmatkovala. V závodě to ze mě spadlo, a to byla asi chyba, protože jsem se nedokázala pořádně nabudit.“

Jak se cítí na finále? „To je jiný den, jiný závod. Buď vstanu, nebo se taky může stát, že nevstanu,“ usmívala se.

Podcenila oblečení

Barbora Špotáková poslala oštěp do vzdálenosti 62,15. „Říkala jsem si, že to prostě dám. Ten třetí pokus nebyl moc povedený. Fakt jsem nevěděla, že bude dvaašedesát metrů. Doufala jsem, že to padne, i když jsem se radši pětkrát ptala rozhodčích, jestli tam jsem,“ vykládala dobře naladěná světová rekordmanka.

Jen si postěžovala, že podcenila oblečení. Na klimatizovaném stadionu jí byla zima. „Na finále si musím vzít hlavně tepláky. To mě teda vůbec nenapadlo, že je budu v Kataru potřebovat,“ kroutila hlavou.

„S Irenou jsme se povzbuzovaly, vždyť jsme spolu pár let trénovaly. Taky potřebuju pomoct. Všichni si myslí, že je mi osmatřicet a že jsem vstřebala všechnu moudrost světa, ale tak to není. Všichni čekají, že já budu rozdávat nějaký moudra, ale taky potřebuju něco slyšet,“ přemítala.

„Dneska to stálo za pendrek, zítra to bude lepší, jak jsem vždycky říkala,“ usmála se trojnásobná šampionky, která ze sedmi účastí na MS bude házet pošesté ve finále.

Stopa Jana Železného

Irena Šedivá hovořila o štěstí. „Myslím, že jsem si ho vybrala na několik let. Fakt to nebylo ono, ulevilo se mi,“ oddechla si závodnice, která prožívá premiéru na mistrovství světa.

„To, že jsme tři ve finále, je obraz toho, jak u nás umíme oštěp dělat. Je to neskutečné. Na všech třech zanechal stopu Jan Železný,“ dodala.

Tři závodníky v jenom finále v minulosti už česká atletika zažila. Na světovém šampionátu v Moskvě bojovali o medaile koulaři Ladislav Prášil, Martin Stašek a Antonín Žalský.