Bylo to poprvé, co atlet pražské Dukly pokořil magickou hranici 90 metrů. Po návratu připustil, že na tom svůj podíl i rodinné štěstí. „Emma je další motivace navíc. To malinké stvoření je nádhera. To mi potvrdí každý táta. Doma se snažím přiložit roku k dílu, ale občas si potřebuju odpočinout, takže se to ponejvíce skládá z toho, že vyjedeme s kočárkem,“ usmál se stříbrný medailista z loňských OH v Tokiu.

Před cestou na úvodní podnik diamantové série jste prohlásil, že na překonání devadesáti metrů je zkraje sezony brzy. Ale ono se to povedlo hned. Čím to?
Spíš jsem nechtěl nic zakřiknout. Cítil jsem se dobře, ale první starty v sezoně bývají z mé strany takové oťukávání. Popravdě jsem počítal, že se závodní rok rozběhne jako obvykle, tedy že se budu pozvolna zlepšovat. A devadesátka? Upřímně mě to překvapilo.

Jakub Vadlejch.
Poprvé devadesátka. Vadlejch se dostal do klubu výjimečných. Splněný sen, uvedl

Zmiňoval jste, že jste zdravotně fit, což dříve nebývalo pravidlem. Jak to ovlivní špičkový výkon?
Je to alfa a omega. Bez zdravotních problémů jsem byl naposledy v roce 2016, což je už dost dlouho. O to víc si toho vážím a každý trénink, kdy jsem věděl, že se nemusím nijak šetřit, jsem si před startem v Dauhá užíval. Když nic nebolí a může se makat na sto procent, to je úplně jiný level. (usmívá se)

Můžete říct, jestli jste při rozcvičení cítil, že vám oštěp létá lépe než jindy?
Už roky v rozhazování nedávám velké rány. Jako mladý jsem se při tom spálil. Nejdřív mi to mimo soutěž odletělo a v závodě jsem očekávání nenaplnil. Toho se držím. Před startem jsem byl v pohodě a cítil jsem, že panují příznivé podmínky. Říkal jsem si, že by bylo dobré jich využít, a ono se to povedlo.

Co říkáte tomu, že před překonáním 90 metrů jste si hodil osobní rekord těsně pod touto hranicí, ale nebýt větrného poryvu, mohl být pokus ještě delší?
Technicky byl lepší, ale něco mu chybělo. Proto se stočil a dopadl kolmo kousek pod devadesátku. Ale to jsou jen kdyby. Na ně se nehraje. Kromě zdařilých hodů tam byly i dlouhé pokusy s přešlapy, kdy jsem se nevešel do sektoru. Celá série byla vyrovnaná a povedená.

Povězte, jak na výsledek reagoval váš trenér a světový rekordman Jan Železný?
Volali jsme si, gratuloval mi a byl hodně spokojený. Devadesátka v oštěpu je něco speciálního. Snad nejvíc, co může člověk dosáhnout, a meta, po které všichni oštěpaři touží. Trenér říkal, jak je skvělé, že jsme to prolomili, a můžeme jet dál.

Jakub Holuša
Někdy byl jako utržený ze řetězu. Holuša: Atlet se má líp, být trenérem je těžší

Bude vás výkon z Dauhá motivovat do další práce?
Velikým způsobem. Musím ale říct, že mě nakoplo i stříbro z Tokia. Byla to ohromná vzpruha do tréninku a pomohlo mi to v nastavení hlavy. Myslím, že devadesátka je toho důsledkem.

Jaký máte další program?
V plánu mám německý mítink v Dessau, kde bych se měl utkat se silnými domácími oštěpaři. Potom přijde na řadu neméně prestižní souboj na Zlaté tretře.

Projevuje se vaší formě a vůbec celkovém rozpoložení fakt, že jste se v dubnu stal otcem?
Miminko mi nebere energii, což je určitě i tím, že mám skvělou podporu od své ženy. (usmívá se) Lucia sama sport na vrcholné úrovni dělala, a tak ví, o čem to je. Všechno nám do sebe krásně zapadlo.