Zdá se, že musí být v jednom kole. Jenže závodník Dukly se z ničeho nehroutí. Pomáhá mu v tom i jeho rituál – minimálně třikrát denně si udělá čas na šálek kávy, kterou si sám uvaří. Zajímá se o ni už léta, pije speciální druhy, prošel baristickým kurzem. „Káva se stala mou vášní,“ přiznává letos tabulkově druhý oštěpař světa.

Máte za sebou parádní sezonu, poprvé jste přehodil devadesát metrů. Lépe to v roce 2022 snad ani dopadnout nemohlo…
Před sezonou jsem měl tři cíle a jeden sen. Byl to úspěch na šampionátech a ve finále Diamantové ligy a devadesátka. To byla celoživotní meta, na kterou jsem si chtěl vždycky sáhnout. Všechny cíle jsem myslím důstojně splnil.

Co za vašimi úspěchy stojí?
Přicházím do věku, kdy se zkušenosti začínají zúročovat. Nejsem to ale zdaleka jenom já. Výborně pracuje tým kolem mě. Pokud bude všechno pokračovat tak, jak si představuju, mohou přijít ještě zajímavější výsledky.

Jakub Vadlejch při focení pro Deník 22. září v Praze.
Videodotazník pro Jakuba Vadlejcha: Atletika nebyla láskou na první pohled

Jakou roli v týmu hraje světový rekordman a trenér Jan Železný, který je v oštěpařském světě mimořádnou autoritou?
Obrovskou. Jako malý kluk jsem ho sledoval na obrazovce, obdivoval jeho výkony a chtěl být jako on. Zároveň je to člověk, díky němuž jsem se pro oštěp rozhodl. Pak jsem se dostal pod jeho dirigentskou taktovku a jeho zásluhou jsem se dostal takhle daleko.

Věříte, že spojení s trojnásobným olympijským medailistou může být hra osudu?
Dozajista. Velkou roli v kariéře každého sportovce hraje štěstí. Na druhou stranu ale říkám, že všechno se děje tak, jak má. Zkrátka to tak asi mělo být. Spolupráce si strašně vážím. Jsem šťastný, že mě chce trénovat i dál. Všechno je skvělé a v nejlepším pořádku.

Jan Železný je směremk médiím poměrně skoupý. Jaký je ve vztahu ke svým svěřencům?
Vyznává lidský přístup. Trénujeme spolu spoustu let, každý víme, co můžeme. Trenér poznal, že jsem k sobě extrémně tvrdý a že mě do tréninku nemusí honit. Možná spíš někdy krotit. (usmívá se)

Na velkých soutěžích sbíráte medaile, ale říká se, že vítěz bere vše. Kdy se dočkáme?
V posledních letech jsem nebyl horší než třetí. To samo je obrovské vítězství. Ukazuje mi to, že jdu správnou cestou. Pokud v tom budu pokračovat, tak věřím, že se zlata dočkáme.

Odpočinek u moře, pak Tatry

Náročný letošní program musel přinést spoustu únavy. Jak se jí budete zbavovat?
Unavený jsem byl hodně, ale míň, než jsem předpokládal. Už mám za sebou dovolenou u moře a teď pokračuji v aktivním volnu na Štrbském Plese. K tomu ještě přibude nezbytná práce na chalupě.

Jak vypadá aktivní volno v Tatrách?
Pořád to je v rámci dovolené, ale v programu je třeba chození na túry. Pro mě to je osvěžující trénink, a když si navíc posadím Emmičku na záda do sedátka, je to osm kilo navíc. No a to už je docela znát. (usmívá se) Už to beru trochu jako začátek přípravy.

Po novém roce budete s vaší tréninkovou skupinou na dlouhém soustředění v Jihoafrické republice. Nebude se vám stýskat po rodině?
Nebude. Manželka s dcerkou totiž budou po celou dobu kempu se mnou. Něco mi říká, že by to mohlo být lepší než minulé roky. (usmívá se)

Jaké vůbec máte v Potchefstroomu podmínky?
V tréninkovém středisku bydlíme v chatkách, kde si sami vaříme. Bude tam spousta volného času a myslím, že to dopadne ke všeobecné spokojenosti.

Jakub Vadlejch po příletu z atletického MS.
Bronzový Vadlejch po příletu z MS: Pro mě jsou vždycky lepší těžší podmínky

Jak se vám vůbec změnil sportovní život po dubnovém narození dcery?
Prakticky nic se nezměnilo. Anebo si toho nejsem vědomý. (usmívá se) Sport a rodinu
odděluji. Když jdu na trénink, mám v hlavě jen sebe a oštěp. Jakmile přijdu domů, jsou pro mě na prvním místě Lucia a Emmička.

Jak jste vnímal jejich přítomnost, když vás přijely povzbudit na mistrovství Evropy do Mnichova?
Cítil jsem podporu, ale musel jsem se soustředit na závod. Hlavu mám připravenou na výkon. Ale jinak, když mám mezi tréninky a závody čas, tak se s dcerkou snažím trávit každou chvilku.

Říkáte, že vás otcovství nabíjí energií. Jak to cítíte?
Pořád říkám, že se jedná o zázrak. Byl jsem u porodu a zažil něco neskutečného. Ty okamžiky si budu pamatovat do konce života.

Jakub Vadlejch získal evropské stříbro.Jakub VadlejchZdroj: Ivana Roháčková

Je po sezoně, budete víc doma. S čím můžete manželce doma pomoci?
Snažím se dělat úplně všechno jako Lucka. Tedy kromě nočního vstávání, protože je na to zvyklá. Ale jinak – od přebalování, krmení, nošení, uspávání – se snažím být platný ve všech ohledech. Jde mi o to, aby si na mě Emmička zvyklaa nebyl z ní mamánek.

Co má od vás ráda, jak si hrajete?
Je to malý smíšek, takže se ji snažím hodně rozesmávat. Ale směje se na každého, je vidět, že má ráda společnost, a doufám, že to tak bude i dál a nebude se schovávat za máminu sukni. Bereme ji všude s sebou a hodně s ní cestujeme, takže ji na přítomnost lidí připravujeme.

Vybavení jako v kavárně

Máte kromě náročného života elitního sportovce a péči o dcerku ještě čas na něco jiného?
Každý den si ho najdu na kávu. Na cesty s sebou beru nějakou mašinku na přípravu kávy a na tyhle chvilky nedám dopustit. Určitě se jich do budoucna nehodlám zříct.

Káva je pro vás koníčkem a vášní, jak jste se k tomu dostal?
Vždycky mi chutnala. Je to víc než deset let, kdy jsem do toho skočil rovnýma nohama. Udělal jsem si profi kurz baristy a koupil si první domácí kávovar. Postupně jsem se vzdělával a nyní mám vybavení, za jaké by se nemusela stydět kdejaké kavárna.

Jaká je vaše nejoblíbenější káva?
Mám rád kyselejší druhy. Nejčastěji piju kávu vypěstovanou v Africe.

Kolik šálků svého oblíbeného nápoje si denně dopřáváte?
Jsou to obvykle tři kávy. Není to extrém, jak se někomu může zdát. Když mám velkou chuť, dám si jich třeba i pět, ale tři nejsou nic, co by se vymykalo normálu.

V jakých časech ji popíjíte?
Neexistuje, že bych si kávu nedal ráno. To nesmí chybět. Pak už to je podle chuti. Ale je to také o obřadu, které u mě pití kávy provází. Když dělám espresso, patří k tomu příprava včetně nahřívání hrníčků. Z toho pak vyjde pětatřicet mililitrů výsledné tekutiny. Někdo se nad tím možná zatváří, ale pro mě je to super. (směje se)

Jakub Vadlejch
Vadlejch zkompletoval stříbrnou sbírku. Věřím, že ještě medaile přidám, uvedl

Pro spoustu lidí je káva spojená se sladkým doplňkem. Jak je to ve vašem případě?
Nebráním se tomu. Většinou u mě vyhrává hodně tmavá čokoláda. Jinak na sladké moc nejsem, což mi moje žena vždycky záviděla. Kvalitní čokoládou ale nikdy nepohrdnu.

Před pár týdny se rozloučila s kariérou vaše kolegyně z Dukly Barbora Špotáková. Jaká to je ztráta pro českou atletiku?
Ohromná. Bára odvedla neskutečný kus práce. Byla důležitá i pro mě. Od roku 2006 do roku 2014 jsme spolu trénovali. Nejdříve u Rudolfa Černého a pak u Jana Železného. Čerpal jsem od ní spoustu poznatků. Ukázala mi, co se dá zvládnout a na co se dá dosáhnout. Na tom, kde dneska jsem, má velký podíl.

Je pro vás její kariéra motivací?
Doufám, že půjdu v jejích šlépějích. Mám doma čtyři světové medaile. Na jedenáct cenných kovů Báry to je málo, ale třeba se ještě polepším. (směje se) Co také uznávám, je jejích sedm medailí z velkých akcí bez přerušení. To hodně vypovídá.

Barbora Špotáková
KVÍZ: Konec oštěpařské legendy. Jak dobře znáte Barboru Špotákovou?

Jak vidíte své největší soupeře, má každý v zásobě energii, kterou dokáže ostatní zaskočit?
Atletika je o překvapivých momentech. Kluci se v nich střídají, ale já si moc cením toho, že jsem ve špičce. Konkurence je obrovská. Letos hodilo sedm lidí přes 89 metrů, to snad historie nepamatuje.

Žijete naplno sportem a rodinou. Napadlo vás, co byste dělal, kdybyste se nevydal na profesionální dráhu?
Rodiče mě hnali, abych zvládl gymnázium a pak šel dál studovat. Ono se ale musí v pravý čas vsadit na jednu kartu. Přišel okamžik, kdy jsem se musel rozhodnout, kam se vydám. Ukázalo se, že jsem zvolil správně. Ničeho nelituju a za nic bych neměnil. Ale navzdory tomu na ČZU studuju Provozně-ekonomickou fakultu.