„Jsem zdravá, natrénováno mám téměř jako roky předtím a to je to hlavní," říkala před startem závodu. „Zatím neumím říct, jak dobře budu závodit. Uvidíme."

Cíl je jasný: vrátit se zpět na vydobyté pozice. „Já chci vždycky vyhrát. A soupeřky, které budou v Římě, jsou k poražení, házejí kolem 65 metrů tak nějak bych taky chtěla začít," uvažuje dvojnásobná olympijská šampionka, mistryně světa i světová rekordmanka. „Nebudu zklamaná, když hodím míň, ale věřím, že na to mám. Podle ukazatelů z tréninku bych se skutečně měla vrátit na svou pozici."

Tréninkové výsledky hrají Špotákové do noty, nebyly však zadarmo. Ostrý návrat po mateřské pauze bolel. „A to fest. V zimě jsme začali docela zostra, odrazy se kolenům a kyčlím úplně nelíbily," prozrazuje česká oštěpařka. „Z nějakého důvodu to opravdu hrozně bolelo. Možná z toho, že po porodu jsou šlachy a vazy uvolněné. I Pavel Kolář (fyzioterapeut) mi řekl, že mám v tomhle ohledu trochu brzdit."

Bič nad sebou nepotřebuje, je poctivá

Tělo si ale na zátěž rychle vzpomnělo a přivyklo každodenní dřině. Špotáková mohla být spokojená. „Zprvu jsem si myslela, že toho budu zvládat míň, a nakonec se to všechno skloubilo. Honza Železný mě nějak vyhecoval k tomu, že jsem trénovala v podstatě jako vždycky," raduje se. „Hodně času jsem strávila v Nymburce na soustředění, tam jsem udělala takové to gró."

Dva a půl měsíce však zvládala tréninky bez své oštěpařské party, která nabírala kondičku na soustředění v Jižní Africe. Nenudila se, i když se sem tam plíživý stereotyp dostavil. „Nepotřebuju nad sebou bič, dokážu splnit všechny tréninky, jsem poctivá. Malinko se stereotyp objevil, ale nebylo to nic dramatického," vypráví. Špotákové pomohla i mírná zima: „Mohla jsem házet jako oni v Africe a měla jsem pohodu."

Syn Janek je jako sova

Teď už nedočkavě vyhlíží atmosféru velkého závodu. „Moc se na ni těším. Řím mám navíc ráda, líbí se mi velké stadiony," říká. „Doufám, že nebudu zklamaná, protože to tak bývá, když se člověk moc těší. Při prvním závodě v Domažlicích, 113 dní po porodu, jsem hodila přes 62 metrů. Rozhodně bych nechtěla hodit míň."

Jejímu snažení bude přihlížet i roční syn Janek. „Na to se taky moc těším, i když on mě asi sledovat nebude. Je teď jako sova, hlavu otočí snad o 360 stupňů. Všechno ho zajímá," směje se. „A tam bude spousta lákadel. Mě zná, vidí mě každý den."

Se synem bude cestovat pravděpodobně ještě na mítink do Curychu, pak už na závodech „osiří". „On není zrovna milovník cestování. Budu jezdit na otočku," popisuje Špotáková. „Snad to budeme zvládat. Janek je pohodový a má rád lidi, ale zatím se vždycky probudil vedle mě."