Poslední skok závodní kariéry stříbrného medailisty z evropského šampionátu Tomáše Janků viděla v neděli pražská hala Otakara Jandery, a to na výšce limitu pro halové mistrovství Evropy v Turíně.

„Oficiálně to byl poslední pokus. Ještě sice budu skákat dvakrát na Moravě, ale půjde spíš o společenskou záležitost,“ smál se čtyřiatřicetiletý atlet, který se v letošní halové sezoně s atletikou loučí.

Janků na domácím šampionátu překonal jen laťku ve výšce 218 centimetrů a odnesl si bronzovou medaili. Odešel bez zlata a bez limitu.

Zklamání však nečekejte. „Jsem rád, že jsem zkusil těch 227, protože jsem se najednou nějak chytil. Měl jsem spíš strach, že dám třeba jen 205,“ popisoval.

„Moje hlava po olympiádě vypnula. A i když jsem na nějakých 230 natrénováno měl, tak ta psychika je 90 procent. Hlava věděla, že už se nechystám na nějaký velký výkon a podle toho jsem skákal celou zimu.“

I rozcvička v trojskoku, kde si výkonem 14,72 metru doskočil pro republikové stříbro, ubrala z jeho sil pro závod ve výškařském sektoru.

„Ale v trojskoku bylo málo soupeřů, kteří standardně skáčou přes 15 metrů, tak jsem ho chtěl vyhrát. Jenže mi to nešlo, jak jsem si myslel,“ přiznal se širokým úsměvem.

Turínský šampionát pro něj nebyl takovým lákadlem, jak se mohlo zdát.

„S vrcholnou soutěží jsem se rozloučil už na olympiádě v Pekingu. Tam jsem směřoval veškeré svoje úsilí,“ vysvětloval. „I kdybych limit skočil, do Turína bych nejel. Právě proto, že se loučím, nemám zapotřebí se horko těžko dostat do finále a být tam třeba desátý.“

Co dál?

Dost možná bude místo tepláků oblékat sako a kravatu. Začátkem dubna se chystá kandidovat na post místopředsedy Českého atletického svazu.

„Celý život mi atletika něco dávala a já bych jí to teď chtěl nějakým způsobem vrátit,“ prozrazuje. „Pokud lidé, kteří o tom rozhodují, uznají, že mám atletice co dát zpátky, budu rád.“

Jenže co když ne? „Potom u atletiky taky zůstanu. Ale jen jako divák.“