Třicetiletá sportovkyně je zvládla a rázem se řadí k tuzemské špičce. Potvrdila to i na víkendovém Kontinentálním poháru v Ostravě. Před domácím publikem doběhla v barvách týmu Evropy na šestém místě.

Její dojmy? Komplikované. Ostatně jak ona sama tvrdí, komplikované je u ní vše. Mezi českou elitu se prosadila nebývale pozdě až v osmadvaceti letech po opakovaném návratu na ovály. Z tartanu ji napřed vyhnala divoká puberta a později ve dvaceti letech anémie neboli chudokrevnost. „Dvakrát jsem atletiky nechala, ale vidím to pozitivně. Kdybych sportovala v jednom kuse, byla bych už opotřebovaná. Myslím, že na solidní úrovni ještě nějaký čas vydržím,“ culí se svěřenkyně trenéra Augustina Šulce.

„Gustík“ zná Simonu od patnácti let. „Zamlada byla strašně prdlá, na atletiku se nejdřív vykašlala. Po pěti letech se zase zjevila, ale nevěděla, že je nemocná. Trápila se tím, že jí to nešlo,“ vzpomíná kouč.

Bolela ji i chůze do schodů, sotva popadala dech. Až později se přišlo na to, že v krvi nemá dost železa. Výkony omezovala nízká hladina hemoglobinu.

Kola a koblihy

„Způsobila jsem si to sama nadměrnou konzumací koly a koblih,“ vypráví atletka. Tělo nedostávalo živiny a Simona skončila v nemocnici. Pak naštěstí zabraly léky.

Že v roce 2016 začala Vrzalová opět trénovat, byla náhoda. „V Ostravě se potkala s atletkami, začaly se bavit a v hlavě jí uzrál nápad, že to s běháním ještě jednou zkusí,“ říká trenér Šulc a popisuje její zarputilost: „Stejně jako já je ve znamení Berana. Ale vycházíme spolu.“

Předloňský návrat jí vyšel náramně na trati 1500 metrů se stala českou jedničkou. Na nedávném evropském šampionátu v Berlíně doběhla senzačně pátá.

Za sebou má přitom kvůli přerušované kariéře jen sedm let tréninku. Každým rokem je rychlejší, letos zaběhla na míli český rekord. „Dávám do toho všechno. Není v tom nic jiného než tvrdý trénink. Tělo se potřebuje na zvýšené dávky adaptovat. Říkám si, že to je můj případ,“ říká závodnice SSK Vítkovice.

Kouč u ní stále cítí rezervy. „Je velký dříč a ohromná bojovnice. Má na to, aby časy na patnáctistovce i osmistovce zlepšila,“ odhaduje Šulc.

Zvláštní úkaz

Mezi tuzemskými elitními atlety navíc představuje zvláštní úkaz. Není totiž v péči žádného střediska.

Ano, je až s podivem, že o pátou Evropanku není zájem. Podporuje ji proto alespoň Centrum individuálních sportů Ostrava.

„Ve středisku bych to asi měla jednodušší. Na druhou stranu se mi z Ostravy nechce. Kdybych odešla, musela bych si asi najít jiného trenéra. Pan Šulc by se mnou nešel a já bych o něj nerada přišla. Je to těžké. Jsem tady blízko rodičů, naproti tomu přítel bydlí v Praze,“ říká atletka, která stále vypomáhá v těšínském krámku u rodičů. Už ale ne tolik jako dřív.

„Ještě loni jsem do večerky chodila celkem často, teď ale dorazím tak dvakrát za měsíc. Víc bych toho nezvládla. Hodně času trávím na soustředěních a závodech. Ale když to jde, ráda přiložím ruku k dílu,“ vykládá veselá tmavovláska.

Její rodiče jsou na dceru pyšní. Kdo ví, třeba by za dva roky mohli mezi rohlíky a pivem udělat „olympijskou“ projekci.

Co myslíte, podívá se Vrzalová do Tokia?