Znovu byl u dobré věci. Jan Železný, trojnásobný olympijský šampion v hodu oštěpem a kouč světové rekordmanky Barbory Špotákové, přispěl společně se svou svěřenkou k charitativnímu projektu.

Na kladenském Sletišti se zúčastnil charitativního souboje v hodu na cíl. Lehké to ale neměl. Házet musel ze stolice pro postižené atlety přesto vyhrál. V Kladně také vyvrcholil druhý ročník projektu Českého atletické svazu Atletika pro děti.

Bydlíte nedaleko Kladna v Hřebči, objevoval jste se tu občas i jako malý závodník. Vzpomínáte?

Je to tak, bojovali jsme tady hlavně se skupinou mládežnického trenéra Pivoňky. Jeho syn Michal, který později hrál hokejovou NHL, byl pod ním, já zase pod svým tátou. Takže tam byla i rivalita. Michal, na něhož už teď bohužel kontakt nemám, protože žije v Americe, byl velkým soupeřem, ale nedělal jen oštěp. Měl rád samozřejmě i hokej a také tenis. Myslím, že mu to pomohlo ke všestrannosti. Potvrdila to tady i Bára Špotáková.

Ta řekla ještě něco zajímavého, že atletika by měla využít svého potenciálu. Je to levný sport a měřitelný.

Tak to přesně je. V dnešní době nemohou všichni rodiče podporovat děti při sportech, které se mohou prodražit. V tomhle je atletika ideální, potřebujete hlavně tenisky a tričko (úsměv). A jak řekla Bára, když bude vaše dítě nejrychlejší, tak vyhraje. Když bude nejlepší třeba v nějakém kolektivním sportu, tak stejně může sedět na lavičce, protože třeba nemá tak movité rodiče.

Teď k vaší tréninkové skupině. Musíte s jejími výkony být víceméně spokojen, ne?

U Báry jsem věřil, že výkon přijde, a skutečně přišel v pravou chvíli, na mistrovství světa. Sice z toho nebylo zlato, což by bylo skvělé, ale skvělé je v dané situaci i stříbro, protože výkon byl opravdu výborný. Věřím, že do olympiády se Bára bude dál zlepšovat a i v Londýně bojovat o nejcennější kovy. Třeba i o to zlato.

A co ostatní ze skupiny?

Víťa Veselý byl v Tegu čtvrtý. Nejdřív jsem to bral jako neskutečný úspěch, ale teď to ve mně trochu hlodá, přece jen to bylo o nějakých šestnáct centimetrů. Je to škoda. Jarmila Klimešová v Koreji také podala senzační výkon, postup do finále je toho důkazem. I ona se může posouvat nahoru. To platí i o Kubovi Vadlejchovi a Petru Frydrychovi. U něj to byla bohužel zdravotní otázka.

Až bude v pořádku, půjdou výkony nahoru?

Jeho výkony se určitě budou stabilizovat.

Jak jste vlastně spokojený s trenérskou rolí?

Je to pro mě záležitost číslo 1. Ředitel Zlaté tretry Ostrava - to je na určité období a zabere to určité množství času, ale není to moje náplň během celého roku. Trenéřina mě baví, ale zároveň mě občas i štve. Má ale něco do sebe.

V čem třeba?

Chytnul jsem dobré lidi. Jednak jsou talentovaní a jednak chtějí něco dosáhnout. To je základní kámen, který je pro mě důležitý a který mě u atletiky drží.

Třeba jednou budete řídit i nějaký klub jako váš kamarád Jaromír Jágr. Co tomu vlatně říkáte?

Je to dobře, protože on má svůj kredit, je to osobnost a určitě hokeji pomůže. V první chvíli tím, že se k tomu přihlásil jako ředitel. Přitáhne sponzory, dohodne se s městem a může se tu hrát kvalitní hokej, což bylo poslední roky docela složité. Pak se na to rád přijdu podívat.