I ve své úplně poslední sezóně v roli aktivního sportovce vybojoval evropské medaile. Na mistrovství Evropy ve finském Espoo v roce 2005 získal tehdy devětapadesátiletý diskař stříbro ve své kategorii F36, do níž jsou zařazeni spastici, navíc ve společné kartegorii se závodníky, kteří přijeli i z jiných než evropských zemí, skončil třetí.

Ve své bohaté kariéře, kterou započal už v šestnácti letech, ale stihl pro české barvy vybojovat mnoho dalších vavřínů. Ty nejcennější si přivezl z paralympijských her. První získal v roce 1996 v Atlantě, kde si pověsil na krk stříbro. O čtyři roky později pak už neměl v Sydney konkurenci a v roce 2004 v Aténách tomu nebylo jinak.

Kromě tří paralympijských medailí, z toho dvou zlatých, zanechal výraznou stopu na světových šampionátech. V Birminghamu v osmadevadesátém roce nenašel přemožitele a ve francouzském Lille v červenci 2002 bral druhou příčku. K již zmíněnému stříbru z Finska měl ve své sbírce už i evropské zlato z Assenu 2003.

Atletice zůstal věrný i po skončení aktivní kariéry. Věnoval se trenérské činnosti, jeho svěřencem byl český reprezentant Radim Běleš. Za svou trenérskou činnost byl posléze i oceněn, roku 2012 jej Česká asociace tělesně handicapovaných sportovců vyhlásila trenérem roku.